Hynek Bulín (1908 – 1996)

1. Základní údaje

• právník a historik, profesor civilního řízení soudního na Právnické fakultě MU,
• vedle práva se zabýval i historií, v roce 1966 získal titul kandidáta historických věd,
• pedagogicky působil na Právnické fakultě MU v letech 1936–1950 a 1969–1974,
• v letech 1952–1963 pracoval prof. Bulín ve Slovanském ústavu ČSAV, poté v letech 1964–1971 v brněnském pracovišti Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV,
• byl držitelem zlaté pamětní medaile Právnické fakulty MU (1990), bronzové medaile Antonína Randy od Jednoty českých právníků (1993), zlaté pamětní medaile Masarykovy univerzity (1994), medaile J. E. Purkyně.

Základní data:

Vzdělání:

• 1919–1927 reálné gymnázium v Brně,
• 1927–1931 Právnická fakulta Masarykovy univerzity (1931 titul JUDr.),
• ve studiích práva a právní filozofie pokračoval na univerzitách v Lipsku (1932–1933) a v Paříži (1933),
• v roce 1933 se habilitoval, s účinností od 1. října 1945 byl jmenován profesorem,
• 1966 udělen titul CSc. (pro historické vědy),
• dne 6. 1. 1993 mu byl Právnickou fakultou MU udělen čestný doktorát (Dr. h. c.).

2. Ze života

Když v roce 1994 psal profesor Hynek Bulín do Časopisu pro právní vědu a praxi článek o Hansi Kelsenovi k dvacátému výročí jeho úmrtí, uvedl, že Kelsenova životní pouť byla plná peripetií a nenadálých zvratů. Lze říci, že takto výstižně by bylo možné shrnout i život samotného autora článku.

Profesor Hynek Bulín se narodil v Brně dne 23. listopadu 1908. Jeho matkou byla Zdenka Bulínová, sestra významného kubistického malíře, grafika a sochaře Emila Filly. Otcem byl JUDr. Hynek Bulín, který působil v Brně jako právník, spisovatel a politik.

Otec, v biografických slovnících pro odlišení většinou označovaný jako Hynek Bulín starší (1869–1950), se nesmazatelně zapsal do českých dějin, zejména do dějin Moravy. Pocházel z rodiny železničního zřízence, vystudoval práva na české univerzitě v Praze a stal se předním brněnským advokátem. Byl také významnou osobností společenského života v Brně. Působil například v Sokole, organizoval ochotnické divadelní soubory, místní knihovny a podílel se na založení brněnské pobočky Ústřední matice školské, Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a Družstevní brněnské sokolovny.

Hynek Bulín starší se angažoval i v politickém životě. Od roku 1891 byl členem Moravské strany lidové, v letech 1907-1911 zastával funkci poslance vídeňské říšské rady, angažoval se i ve výborech parlamentu. V roce 1913 založil Moravskou lidovou stranu, za ni se stal poslancem moravského zemského sněmu. Během první světové války patřil k čelním představitelům domácího odboje, podílel se na vedení moravské pobočky tajného výboru Maffie. V roce 1918 podporoval vznik samostatné republiky a zasloužil se také o zřízení Masarykovy univerzity.

Po válce se stal členem Zemské hospodářské rady pro Moravu, byl spoluzakladatelem Moravského národního výboru a podílel se na správě města Brna. Později se přestal politicky angažovat, nadále se však účastnil regionálního, kulturního a stavovského života.

V rámci spisovatelské dráhy se věnoval zejména dějinám Brna, vydal například knihu Besední dům v Brně 1872–1922.

Hynek Bulín mladší se z hlediska volby povolání vydal ve stopách svého otce. V letech 1919–1927 vystudoval reálné gymnázium a poté, v letech 1927–1931, studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde získal titul doktora práv. Mezi jeho učitele patřily významné osobnosti právní vědy, zejména profesor František Weyr, zakladatel normativní teorie právní, profesor Karel Engliš, přednášející v té době národní hospodářství, profesor Jan Vážný, který vyučoval římské právo, profesor občanského práva Jaromír Sedláček či profesor Bohumil Baxa, který vyučoval právní dějiny. Jako mimořádný posluchač studoval Hynek Bulín na Filozofické fakultě MU dějiny filozofie, literatury a umění.

Po studiích absolvoval Hynek Bulín praxi jako advokátní koncipient u svého otce, a to jen krátce (listopad 1931 – březen 1932), neboť na počátku roku 1932 byl přijat do přípravné služby soudcovské u Krajského soudu v Brně. Tuto vykonával až do října roku 1935. Mezi tím absolvoval se svolením Ministerstva spravedlnosti studium práva a právní filozofie na univerzitě v Lipsku (listopad 1932 – únor 1933), následně na univerzitě v Paříži (březen – červen 1933) a prezenční službu vojenskou u dělostřeleckého pluku v Brně (červenec 1933 –září 1934).

V roce 1936 se Hynek Bulín habilitoval na Právnické fakultě MU v oboru civilního soudního řízení. V habilitační práci se věnoval institutu dovolání v právních úpravách u nás, ve Francii a v Německu. Na téže fakultě potom přednášel jako soukromý docent až do násilného uzavření českých vysokých škol dne 17. listopadu 1939.

Poté, co byl Hynku Bulínovi znemožněn výkon pedagogické činnosti, začal vykonávat samostatnou advokátní praxi, když v roce 1938 složil s výborným prospěchem advokátní zkoušku. Od roku 1943 byl však totálně nasazen v továrně na letecké motory (Flugmotorenwerke Ostmark) v Brně-Líšni, kde pracoval až do konce druhé světové války.

Po osvobození se podílel na obnovení právnické fakulty a roku 1946 byl se zpětnou účinností k 1. říjnu 1945 prezidentem republiky jmenován mimořádným profesorem pro obor civilního řízení soudního. Návrh na jmenování řádným profesorem, podaný o rok později, však již vlivem nové politické situace a následujícího vývoje událostí vyřízen nebyl.

Na fakultě přednášel Hynek Bulín svůj obor, ale také římské právo. Zastával i další funkce – funkci disciplinárního žalobce, člena akademického senátu a kuratoria akademické menzy.

Roku 1950 byla Právnická fakulta MU na základě vládního nařízení ze dne 27. června opět uzavřena (resp. zrušena - její budovu na Veveří začala užívat Vojenská akademie Antonína Zápotockého). Hlavním účelem takového jednání bylo znemožnit profesorům a docentům, kteří byli spjati s normativní teorií právní, pedagogické působení, distancovat se od právního myšlení první republiky a přizpůsobit tak právnické vzdělání u nás požadavkům nového režimu. Ve školských službách měli z brněnských profesorů a docentů nadále zůstat jen tři (ti, kteří na fakultu nastoupili až po únoru 1948). Starší pedagogové byli penzionováni, někteří z pedagogů emigrovali. Hynek Bulín nemohl vykonávat ani svoji soukromou advokátní praxi, neboť i ta byla zlikvidována.

I když původně měl Hynek Bulín přislíbeno, že bude převeden na jiné pracoviště univerzity, nakonec byl Ministerstvem školství roku 1952 přidělen do pobočky Slovanského ústavu Československé akademie věd v Brně. Po zrušení Slovanského ústavu (1964) potom působil v Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV (později Ústavu dějin střední a východní Evropy ČSAV a Československo-sovětského ústavu ČSAV).

V roce 1954 získal Hynek Bulín ve Slovanském ústavu ČSAV stálé místo odborného (nikoli vědeckého) pracovníka, což mu ovšem nezabránilo v jeho další vědecké činnosti. Až roku 1966 mu byl udělen vědecký titul kandidáta historických věd a mohl tak na Ústavu zastávat pozici vědeckého, později samostatného vědeckého pracovníka. V březnu 1971 Hynek Bulín ukončil svoji činnost v Ústavu a odešel do penze.

V roce 1969 byla znovu otevřena Právnická fakulta Masarykovy univerzity (v té době Univerzity Jana Evangelisty Purkyně – UJEP). Kromě Hynka Bulína se na obnovení její činnosti podíleli i další profesoři, kteří na fakultě působili před jejím uzavřením – Jiří Cvetler, Jaroslav Pošvář a Vladimír Kubeš. Byl vytvořen tzv. přípravný výbor pro obnovení fakulty.

Hynek Bulín se v této tobě významně podílel například na zakládání knihovny. Ačkoli byly zachráněny knihy z předválečné doby, bylo třeba pořídit i nové právnické učebnice, neboť studenti se z těch předválečných učit nesměli. Díky svému studiu v zahraničí byl Hynek Bulín tou nejkompetentnější osobou k výběru cizojazyčné literatury pro doplnění nově vznikající knihovny. Knihovna tak byla obohacena o celou řadu odborných knih v nejrůznějších světových jazycích, což v té době nebylo vůbec obvyklé.

Profesor Bulín se rovněž stal členem vědecké rady a v rámci žádosti o rehabilitaci na obnovené právnické fakultě na počátku roku 1969 žádal, aby s ním UJEP uzavřela mimo konkurz pracovní smlouvu jako s řádným profesorem právnické fakulty. Jeho žádost o rehabilitaci však zůstala nevyřízena.

Do pedagogického procesu se nakonec profesor Bulín zapojil, avšak pouze částečně. Ačkoli se úspěšně zúčastnil konkurzu na místo profesora občanského práva procesního, brněnský Krajský výbor KSČ jeho přijetí do pracovního poměru, i přes kladná stanoviska univerzitních i nižších stranických orgánů, nedoporučil. Hynek Bulín mohl být zaměstnán pouze jako externista. Do roku 1974 tak vyučoval jako externí učitel v seminářích občanského soudní řízení, občanského práva a právních dějin.

V následujících letech pracoval Hynek Bulín jako důchodce v právní praxi – působil v odboru bytového hospodářství Národního výboru Brno 1, v osobním oddělení Brněnských výstav a veletrhů a na právním oddělení ZSE-MEZ Brno.

Po roce 1989 se Hynek Bulín vrátil na Právnickou fakultu MU jako člen vědecké rady a konkurzních komisí. Do pedagogického procesu se již nezapojil, avšak pravidelně se zúčastňovat vědeckých konferencí a příležitostně publikoval své články v Časopisu pro právní vědu a praxi.

Roku 1993 mu byl Právnickou fakultou Masarykovy univerzity udělen titul Dr. h. c.

Profesor Hynek Bulín zemřel náhle dne 22. 12. 1996. V pamětech těch, kteří ho znali, je označován jako člověk velmi vzdělaný, jemný a ušlechtilý, vzácný, moudrý a laskavý, noblesní a velkorysý.

Jeho jediná dcera Zdena, která se stejně jako její dědeček z matčiny strany stala lékařkou, předala Archivu MU rozsáhlý a cenný materiál (osobní fond) týkající se profesora Hynka Bulína včetně rodinných fotografií, které jsou přínosné a obohacující nejen pro představení Hynka Bulína jako významné osobnosti právní, historickoprávní a historické vědy, ale také jako člověka.

Jako zajímavosti lze uvést následující:

Hynek Bulín starší si nechal v roce 1924 postavit od významného brněnského architekta Vladimíra Fischera v Brně-Pisárkách (Květná 170/8) majestátní vilu. Stavbu vily realizoval stavitel Stanislav Neděla. Na výzdobě vily se podílel i sochař Václav H. Mach. Ve vile se nacházely byty domovníka a zahradníka, provozní zázemí, dva pětipokojové byty a v patře byt majitele s domácí kaplí. Kolem vily se rozprostírala rozsáhlá zahrada s květinami, ozdobným bazénem a trávníkovými plochami.

Rodinnou vilu včetně rozsáhlého parku se rozhodl Hynek Bulín mladší částečně pod vlivem dobových poměrů po roce 1948 věnovat Akademii věd. Od roku 1968 zde sídlí Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR (dříve Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV), který se zabývá výzkumem volně žijících ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. V současné době je ve vile umístěno i brněnské pracoviště Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, které provádí výzkum české literatury v jazykovém i teritoriálním vymezení od počátků až do současné doby.

Po násilném uzavření českých vysokých škol a studentských kolejí dne 17. listopadu 1939 si vybralo gestapo jako své hlavní sídlo pro Moravu a Slezsko tehdy moderní budovu Právnické fakulty MU na Veveří 70. Jako policejní věznice pak byly použity Sušilovy a Kounicovy koleje. Protože budova nevyhovovala svým vnitřním uspořádáním požadavkům gestapa, bylo přistoupeno k její rozsáhlé přestavbě. Kromě zničení výzdoby se stavební práce nedotkly jen velké auly, kde gestapo slavilo některé svátky, jako např. narozeniny Hitlera apod.

Když bylo Brno na konci dubna 1945 osvobozeno, museli budovu právnické fakulty prohlédnout ženisté Rudé armády z důvodu podezření, že je budova podminovaná. Na obnově fakulty měl největší zásluhu děkan fakulty, profesor František Čáda, pomáhala mu rovněž část pedagogického sboru, mezi nimi i Hynek Bulín. Již v červnu 1945 byl zahájen zápis a následně i přednášky.

Dne 5. května 1994 byly ve dvoraně fakulty odhaleny pamětní desky obětem fašismu. První deska uvádí seznam obětí druhé světové války z řad pedagogického sboru, zaměstnanců a studentů Právnické fakulty MU. Mezi oběti z řad pedagogů patřili profesoři Jan Vážný, Bohumil Baxa, Jaromír Sedláček a docent Karel Gerlich, jimž Hynek Bulín vzdal poctu sepsáním jejich nekrologů, které byly vydány po válce v Časopise pro právní a státní vědu. Druhá deska připomíná, že v této budově sídlilo gestapo.

Při odhalení pamětních desek pronesl projev profesor Hynek Bulín, jako jeden z nejpovolanějších, neboť v době uzavření vysokých škol již jako docent přednášel na právnické fakultě, a byl tak přímým svědkem daných událostí. Zároveň byla řada umučených a popravených pedagogů Bulínovými učiteli, vrstevníky či přáteli.

Žádost o plnou rehabilitaci ani žádost o jmenování Hynka Bulína řádným profesorem nebyly v předlistopadovém období vyslyšeny. Plného uznání se tak Hynku Bulínovi dostalo až po roce 1989. Hynek Bulín se v 90. letech znovu zapojil do chodu brněnské právnické fakulty. Touto fakultou mu byla udělena v roce 1990 Zlatá pamětní medaile Masarykovy univerzity, kterou převzal na slavnostním zasedání její vědecké rady v lednu 1994.

Roku 1993 byl promován titulem čestného doktora právních věd (Dr.h.c.). Podkladem pro udělení titulu byla zejména jeho záslužná pedagogická činnost, rozsáhlá publikační činnost, mezinárodní ohlas a snaha přiblížit studentům i široké právnické veřejnosti odkaz brněnské právnické fakulty.

Oceněn byl i dalšími institucemi. Jednota českých právníků udělila Hynku Bulínovi bronzovou medaili Antonína Randy, od Akademie věd ČR obdržel plaketu Jana Evangelisty Purkyně a pamětní medaili J. Hlávky.

Kromě toho, že byl Hynek Bulín významným právníkem a historikem, byl také vynikajícím pianistou a přítelem Rudolfa Firkušného, světově proslulého českého klavíristy. Jeho přítelem byl i český spisovatel František Kožík, který byl Bulínovým spolužákem z gymnázia i z vysokoškolských studií.

3. Dílo

Hynek Bulín vydal na 300 titulů zaměřených na právo a právní historii a později, díky své práci v ústavech ČSAV, také na obecné dějiny. Z hlediska rozsáhlosti publikační činnosti se nelze zmínit o všech profesorových pracích, proto budou vybrány pouze některé.

Hynek Bulín se v oblasti práva věnoval zejména oboru právní teorie, právní filozofie, občanského práva procesního a římského práva. Řada jeho publikací byla vydávána nejen u nás, ale také v zahraničí.

Už jako student napsal a publikoval kratší práci z římského práva nazvanou Datio in solutum (1930), za kterou obdržel první seminární cenu tehdejšího Ministerstva školství a národní osvěty. Ve stejném roce vyšel ve Sborníku prací k 50. narozeninám Karla Engliše jeho příspěvek nazvaný O konstrukci pojmu „právních pramenů“ vůbec a pramenů římského práva zvláště z hlediska ryzí nauky právní. Tento příspěvek se dočkal reedice v roce 2003 v publikaci Brněnská škola právní teorie (normativní teorie), do které byly vybrány statě vystihující základní zaměření Weyrovy školy.

V rámci teorie práva se Hynek Bulín věnoval zejména normativní teorii právní. Byl jejím celoživotním stoupencem. Významný vliv na tom měl jeho učitel, František Weyr. Od názorů profesora Weyra se výrazněji neodchýlil ani při pozdějším vědeckém bádání. Častokráte ve svých pracích zdůrazňoval z hlediska ryzí nauky právní význam Právnické fakulty MU, resp. města Brna, které se stalo po odchodu Kelsena do Vídně (1930) jediným univerzitním střediskem, na němž byla ryzí nauka právní pod vedením profesora Františka Weyra soustavně pěstována, a kde vzniklo středisko brněnské školy normativní teorie právní, která byla sesterskou školou vídeňské ryzí nauky právní.

Profesory Hanse Kelsena a Františka Weyra dokonce v jednom ze svých článků označil za právníky století.

Své práce publikoval Hynek Bulín ve sbornících a časopisech. Kromě římského práva a teorie práva byly zaměřeny též na občanské právo procesní, na které se Hynek Bulín odborně zaměřoval nejvíce. V rámci jubilejních sborníků (pocty Františku Weyrovi a Jaroslavu Kallabovi) vyšly články:

• Příspěvek k nauce o vzniku norem právních (1939);
• Exekuce a trest (1939).
• Ve Vědecké ročence Právnické fakulty Masarykovy university byl otištěn Bulínův článek s názvem Pojem „věci“ v osnově československého občanského zákoníku (1936/1937).
• Své články potom Hynek Bulín publikoval zejména v časopisech Všehrd a Časopisu pro právní a státní vědu. Například:
• O právní teorii a praxi (1932);
• K problému hierarchie právního řádu I, II (1933);
• Stammlerův pojem hospodářství a práva (1933);
• Teleologie a normologie. Úvaha metodologická (1933);
• K problému předmětu poznání (1936);
• O alternativních závazcích z hlediska práva procesního (1936).

V knižní podobě potom vyšlo kratší pojednání Právní teorie a praxe (Orbis, 1932), které vycházelo z ryzí nauky právní. Autor se v Části kritické věnoval právní vědě a praxi v římském právu a uvedl, jak pojímají právní teorii a praxi teoretikové Stammler, Weyr a Sedláček. V Části konstruktivní potom Hynek Bulín sám provedl analýzu pojmů teorie a praxe a zabýval se teoretickým a praktickým myšlením obecně a následně s aplikací na oblast práva.

Zřejmě nejdůležitější publikací Hynka Bulína je Dovolání podle práva československého, německého a francouzského (Orbis, 1935), která se stala podkladem pro jeho habilitaci. Autor v této knize podal úplný rozbor československých právních předpisů týkajících se institutu dovolání a provedl analýzu a systémové zařazení tohoto institutu z hlediska opravných prostředků civilněprávního řízení. Právní úpravu v našich zemích potom srovnával s obdobnou úpravou v právu německém a francouzském.

Když byla po druhé světové válce obnovena činnost Právnické fakulty MU, bylo zapotřebí vytvořit příslušné studijní materiály pro studenty. Hynek Bulín tak po osvobození sepsal několik učebních pomůcek ke svému oboru – civilnímu soudnímu procesu. Jednalo se o práce Nesporné řízení, Řízení konkurzní a vyrovnávací, Exekuční řízení a pro výuku římského práva potom Římské právo rodinné. Pro výuku římského práva také připravil k vydání některé z prací svého učitele, profesora Vážného. Jednalo se o publikace Nauky všeobecné a Římské právo obligační. Vedle toho se podílel také na tvorbě komentářů k občanskoprávním předpisům a dvěma hesly přispěl rovněž do pátého dílu Slovníku veřejného práva československého. Významně se též podílel na vydávání Časopisu pro právní vědu a praxi, jehož byl výkonným redaktorem.

Po opětovném uzavření brněnské právnické fakulty Hynek Bulín pracoval v ústavech ČSAV, kde se zapojil do vědecké práce orientované jak na právo a právní dějiny, tak i na obecné dějiny. V této oblasti se zaměřil zejména na ranou historii polabských a pobaltských Slovanů a na nejstarší dějiny Slovanů podunajských. Své články publikoval v několika historicky orientovaných periodikách – Byzantinoslavica, Právněhistorické studie, Slovanské historické studie či Slezský sborník. Stal se také spoluautorem několika historických publikací – Češi a Poláci v minulosti I (1964), Ostrava do roku 1948 (1968), Slovanství v národním životě Čechů a Slováků (1968) a Dějiny Polska (1975). Kromě toho se v této době rovněž podílel na přípravě slovníku historické právní terminologie.

V jubilejní publikaci Universitas Brunensis 1919 – 1969 (1969), sepsané kolektivem autorů, se zabýval právními obory, které mu byly zvláště blízké – občanským právem procesním, právními dějinami a římským právem. Mimo to se v této publikaci věnoval i právu ústavnímu, správnímu a finančnímu a vzpomenul též své zesnulé učitele a kolegy, kteří se těmto oborům věnovali.

Po roce 1989, kdy opět mohl začít působit na Právnické fakultě MU, se Hynek Bulín zúčastňoval pořádaných konferencí, publikoval v konferenčních sbornících i ve fakultním Časopise pro právní vědu a praxi.

Zejména rok 1991 byl bohatý na konference věnované odkazu našich významných právníků. První mezinárodní konference v roce 1991 uspořádaná na počest výročí narození profesora Hanse Kelsena byla nazvaná „Normativní teorie práva v kontextu právního myšlení“. V rámci této konference, které se zúčastnili jak domácí, tak i zahraniční právníci, přednesl Hynek Bulín svůj příspěvek s názvem Kelsenova konstrukce právní normy a stanovisko brněnské normativní školy právní. Zejména zdůrazňoval, že brněnská škola v čele s jejím zakladatelem Františkem Weyrem nevycházela striktně z učení Kelsena. Některá její stanoviska k určitým Kelsenovým konstrukcím byla dokonce odmítavá.

V září roku 1991 pořádala Právnická fakulta MU konferenci k výročí narození profesora Karla Engliše, který byl prvním rektorem Masarykovy univerzity. V postkonferenčním sborníku byl uveřejněn Bulínův kratší příspěvek nazvaný Vzpomínky na prof. Karla Engliše. Profesor Engliš byl Bulínův učitel, přítel Františka Weyra (Hynek Bulín považoval tyto dva profesory za nejvýraznější osoby brněnské právnické fakulty) a patřil též do okruhu přátel Bulínova otce, Hynka Bulína staršího. Kromě toho, že autor vyzdvihnul Englišovo dílo spjaté s normativní teorií, obsahuje příspěvek též úsměvné vzpomínky studenta na Englišovy přednášky o národním hospodářství, jakož i zážitky ze zkoušek u profesora Engliše.

V rámci poslední mezinárodní konference konané v roce 1991 a věnované odkazu profesora Františka Weyra se Hynek Bulín v příspěvku nazvaném Tři nosné pilíře Weyrovy normativní teorie věnoval problémům, jejichž řešení bylo pro brněnskou větev normativní právní školy charakteristické. Těmito třemi pilíři byly pojem normy, pojem povinnosti a oprávnění a stupňovitá výstavba právního řádu.

Na konferenci pořádané roku 1992 k výročí úmrtí profesora Jaroslava Kallaba se Hynek Bulín věnoval vztahu tohoto profesora k Weyrově normativní teorii právní. Příspěvek byl vydán pod názvem Jaroslav Kallab a Weyrova normativní teorie právní. Autor v něm rozdělil diskuse probíhající mezi Kallabem a Weyrem o noetických a metodologických otázkách do čtyř časových období ohraničených vydáním jednotlivých relevantních publikací těchto autorů.

V následujícím roce uspořádala Masarykova univerzita vědeckou konferenci věnovanou profesoru Bohumilu Baxovi s názvem „Aktuální otázky českého a československého konstitucionalismu“. Hynek Bulín ve svém příspěvku zavzpomínal na přednášky a semináře vedené za jeho vysokoškolských studií profesorem Baxou a neopomenul uvést zábavné příhody z výuky. Dále autor vyzvedl Baxovu vědeckou literární činnost a profesorův význam v oblasti vědy a politiky.

V roce 1994, k dvacátému výročí smrti Hanse Kelsena, publikoval Hynek Bulín v Časopise pro právní vědu a praxi medailonek o Kelsenově životě a dílu s krátkou osobní vzpomínkou na tohoto profesora.

V 90. letech se kromě vzpomínek na své učitele a kolegy věnoval i svému hlavnímu právnímu oboru – občanskému právu procesnímu, konkrétně institutu dovolání. Tím, že sám napsal o dovolání ve 30. letech habilitační spis a tomuto tématu se velmi důkladně věnoval, byl tím nejpovolanějším, kdo mohl po znovuzavedení institutu dovolání do českého právního řádu v roce 1992 pojetí dovolání v jednotlivých časových obdobích srovnávat a hodnotit. Uvést je třeba zejména jeho obsáhlý článek vydaný v Časopise pro právní vědu a praxi nazvaný Dovolání v občanském soudním řízení podle novelizovaného občanského soudního řádu (1995).

Nedokončena bohužel zůstala připravovaná monografie o jeho učiteli, Františku Weyrovi.

4. Publikace

Neperiodické publikace

• BULÍN, Hynek. Datio in solutum. Brno: Masarykova univerzita, 1930, 34 s.
• BULÍN, Hynek. Právní teorie a praxe. Praha; Brno: Orbis, 1932, 48 s.
• BULÍN, Hynek. Dovolání podle práva československého, německého a francouzského. Brno; Praha: Orbis, 1935, 450 s.
• MACŮREK, Josef; BULÍN, Hynek a kol. Češi a Poláci v minulosti I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964, 434 s.
• BORODOVČÁK, Viktor; BULÍN, Hynek a kol. Slovanství v národním životě Čechů a Slováků. Praha: Melantrich, 1968, 500 s.
• MELICHAR, Václav; BULÍN, Hynek a kol. Dějiny Polska. Praha: Svoboda, 1975, 570 s.

Periodické publikace

• BULÍN, Hynek. O konstrukci pojmu právních pramenů a pramenů římského práva zvláště z hlediska ryzí nauky právní. In: WEYR, František; VYBRAL, Vladimír (eds.) Sborník prací k padesátým narozeninám Karla Engliše. Brno; Praha: Barvič & Novotný – Orbis, 1930, s. 479–493.
• BULÍN, Hynek. O právní teorii a praxi. Všehrd. 1932, roč. 13, s. 261–265.
• BULÍN, Hynek. K problému hierarchie právního řádu. Všehrd. 1933, roč. 14, s. 38–44, 69–75.
• BULÍN, Hynek. Stammlerův pojem hospodářství a práva (Kritická studie). Všehrd. 1933, roč. 14, s. 287–299.
• BULÍN, Hynek. Teleologie a nomologie. Všehrd. 1933, roč. 14, s. 327–339.
• BULÍN, Hynek. K problému předmět poznání. Časopis pro právní a státní vědu. 1936, roč. 19, s. 27–31.
• BULÍN, Hynek. O alternativních závazcích z hlediska práva procesního. Časopis pro právní a státní vědu. 1936, roč. 19, s. 344–347, 411–421.
• BULÍN, Hynek. Pojem „věci“ v osnově československého občanského zákoníku. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 1936 – 1937, roč. 14, s. 123–156.
• BULÍN, Hynek. O alternativním zmocnění z hlediska práva procesního. Zároveň příspěvek k výkladu § 410 c. ř. s. Časopis pro právní a státní vědu. 1937, roč. 20, s. 155–179.
• BULÍN, Hynek. Sjednocení procesního práva. Všehrd. 1937, roč. 18, s. 367–382.
• BULÍN, Hynek. Odvolání a dovolání v osnově československého civilního řádu soudního. Časopis pro právní a státní vědu. 1938, roč. 221, s. 106–121, 204–219.
• BULÍN, Hynek. Exekuce a trest (Studie normologická). In: ENGLIŠ, Karel a kol. Sborník prací k poctě 60. narozenin Jaroslava Kallaba. Praha: Orbis, 1939, s. 33–43.
• BULÍN, Hynek. Příspěvek k nauce o vzniku právních norem. In: ENGLIŠ, Karel a kol. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin Františka Weyra. Praha: Orbis, 1939, s. 31–39.
• BULÍN, Hynek. Zánik pojistné smlouvy při smluvním zcizení pojištění věci. Všehrd. 1941, roč. 22, s. 74–85, 114–126.
• BULÍN, Hynek. Exekuční tituly ve vyrovnávacím řízení. Časopis pro právní a státní vědu. 1942, roč. 25, s. 3–22.
• BULÍN, Hynek. Novelizace jurisdikční normy. Poznámka k I. a II. části zákona čís. 105/1947 Sb. Časopis pro právní a státní vědu. 1947, roč. 28, s. 237–272.
• BULÍN, Hynek. O příslušnosti ústavního soudu a zásadě nepřezkoumatelnosti názorů. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 1947, roč. 15, s. 9–25.
• BULÍN, Hynek. Výklad norem. Vznik a počátky Slovanů (Origines et debute des Slaves). 1948, roč. 5, s. 425–434.
• BULÍN, Hynek. Josef Dobrovský a česká terminologie právní. In: HAVRÁNEK, Bohuslav; DOLANSKÝ, Julius (eds.). Josef Dobrovský: 1753-1953: sborník studií k dvoustému výročí narození. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1953, s. 441–455.
• BULÍN, Hynek. K dnešnímu stavu bádání o předstátních „soudech“ u Slovanů v zemích českých a polských. In: KUDĚLKA, Milan. Česko-polský sborník vědeckých prací. Sv. I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1955.
• BULÍN, Hynek. K otázce periodizace dějin západních Slovanů v nejstarším období feudalismu. (Pokus o nástin hlavních periodizačních mezníků se zvláštním zřetelem k dějinám Slovanů polabsko-pobaltským). Vznik a počátky Slovanů (Origines et debute des Slaves). 1956.
• BULÍN, Hynek. Nejstarší kodifikace procesního práva v Čechách. Právněhistorické studie. 1956, roč. 2.
• BULÍN, Hynek. K otázce právního poměru Opavska k Moravě ve 14. století. Slezský sborník. 1957.
• BULÍN, Hynek. Povstání polabských Slovanů na sklonku 10. století. Slovanské historické studie. 1957.
• BULÍN, Hynek. Německý přínos k dějinám polabských Slovanů. Vznik a počátky Slovanů (Origines et debute des Slaves). 1958.
• BULÍN, Hynek. Počátky státu obodrického. Právněhistorické studie. 1958.
• BULÍN, Hynek. Staré Slovensko v údajoch tzv. Bavorského geografa. Historický časopis. 1958.
• BULÍN, Hynek. Počátky státu velšského. Právněhistorické studie. 1959.
• BULÍN, Hynek. Česko-veletské a polsko-veletské vztahy ve druhé polovině 10. století. (Dvě kapitoly z dějin vztahů západoslovanských v období raného feudalismu). In: Studia z dziejów polskich i czechoslowackich I. Wroclaw. 1960.
• BULÍN, Hynek. Počátky česko-veletského přátelství. Dvě kapitoly z dějin vztahů západoslovanských v 10. století. Vznik a počátky Slovanů (Origines et debute des Slaves). 1960.
• BULÍN, Hynek. Podunajští „Abodriti“. Příspěvek k dějinám podunajských Slovanů v 9. století.
• Slovanské historické studie. 1960.
• BULÍN, Hynek. Slezsko a říše velkomoravská. Slezský sborník. 1960.
• BULÍN, Hynek. Polský stát Měška I. a Čechy. Slovanské historické studie. 1961.
• BULÍN, Hynek. Šafařík a polabské Slovanství. Slavia. 1961.
• BULÍN, Hynek. Z diskuse o počátcích velkomoravské říše. Slavia Occidentalis. 1962, roč. 22.
• BULÍN, Hynek. Polský přínos k dějinám polabských Slovanů. Vznik a počátky Slovanů (Origines et debute des Slaves). 1963.
• BULÍN, Hynek. Notices. In: Grossamährische Reich. Praha, 1966.
• BULÍN, Hynek. Z novější literatury o polabských Slovanech. Slovanský přehled. 1967.
• BULÍN, Hynek. A propos des formations politiques des Slaves à la périphérie méridionale du bassin du moyen Danube au cours du IXe siècle. Byzantinoslavica. 1968, roč. 28, s. 360–378.
• BULÍN, Hynek. Aux origines des formations étatique des Slaves du moyen Danube au IXe siècle. In: L'Europe aux IXe–XIe siècles. Warszawa, 1968, s. 149–204.
• BULÍN, Hynek. Nejstarší politické útvary Slovanů v zemích českých. Slovanský přehled. 1968, roč. 54, s. 177–186.
• BULÍN, Hynek. Kirschenrecht. In: Universitas Brunensis 1919–1969. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1969, s. 385–387.
• BULÍN, Hynek. Römisches Recht. In: Universitas Brunensis 1919–1969. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1969, s. 381–384.
• BULÍN, Hynek. Tschechoslowakische und Mitteleuropäische Rechtsgeschichte. In: Universitas Brunensis 1919–1969. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1969, s. 387–392.
• BULÍN, Hynek. Verfassungsrecht. In: Universitas Brunensis 1919–1969. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1969, s. 354–360.
• BULÍN, Hynek. Verwaltungsrecht und Finanzrecht. In: Universitas Brunensis 1919–1969. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1969, s. 360–364.
• BULÍN, Hynek. Zivilprocessrecht. In: Universitas Brunensis 1919–1969. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1969, s. 368–371.
• BULÍN, Hynek. K sedmdesátinám prof. Jaroslava Pošváře. Právněhistorické studie. 1971, roč. 16, s. 316–318.
• BULÍN, Hynek. Přípustnost návrhu obnovy civilního soudního řízení. In: POSPÍŠIL, Boleslav. Sborník prací učitelů právnické fakulty v Brně. 4. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1974, s. 77–109.
• BULÍN, Hynek. Kelsenova konstrukce právní normy a stanovisko brněnské normativní školy právní. In: HOUBOVÁ, Drahomíra (ed.). Normativní teorie práva v kontextu právního myšlení. Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 37–42. (ISBN 80-210-0296-4)
• BULÍN, Hynek. Kelsens Konstruktion der Rechtsnorm und der Standpunkt der Brünner normativen Rechtsschule. In: HOUBOVÁ, Drahomíra (ed.). Die Normative Rechtstheorie im Kontext der Rechtswissenschaft. Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 41–48. (ISBN 80-210-0298-0)
• BULÍN, Hynek. Vzpomínka na prof. Karla Engliše. In: ŠMÍDOVÁ, Iva (ed.). Sborník z konference k výročí narození prof. JUDr. Karla Engliše. Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 45–46. (ISBN 80-210-0345-6)
• BULÍN, Hynek. Drei Tragpfeiler der Weyrschen normativen Theorie. In: Zum Nachlaß von Prof. F. Weyr (Sammelband der Beiträge der internationalen Konferenz). Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 19–26. (ISBN 80-210-0568-8)
• BULÍN, Hynek. Jaroslav Kallab a Weyrova normativní teorie právní. In: NETT, Alexander (ed.). Sborník z konference k výročí úmrtí prof. JUDr. Jaroslava Kallaba. Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 65–95. (ISBN 80-210-0410-X)
• BULÍN, Hynek. Normativní teorie v posledních studiích prof. Jana Vážného z oboru římského
• práva. In: SCHELLE, Karel (ed.). Římské právo a jeho odkaz v současném právu (Sborník z vědecké konference věnované prof. JUDr. Janu Vážnému). Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 32–46. (ISBN 80-210-499-1)
• BULÍN, Hynek. Tři nosné pilíře Weyrovy normativní teorie. In: DOSTÁLOVÁ, Jana (ed.). K odkazu prof. JUDr. Františka Weyra (Sborník příspěvků z mezinárodní konference). Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 25–30. (ISBN 80-210-0494-0)
• BULÍN, Hynek. Brněnská normativní škola právní (normativní teorie). In: Brněnská věda a umění meziválečného období (1918–1939) v evropském kontextu: sborník příspěvků z konference Masarykovy univerzity konané v rámci oslav 750. výročí udělení městských práv Brnu ve dnech 22. – 25. září 1993. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 139–143. (ISBN 80-210-0737-0)
• BULÍN, Hynek. Vzpomínka na profesora Bohumila Baxu. In: SCHELLE, Karel (ed.). Aktuální otázky českého a československého konstitucionalismu: sborník příspěvků z vědecké konference věnované prof. JUDr. Bohumilu Baxovi. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 193–196. (ISBN 80-210-0619-6)
• BULÍN, Hynek. Hans Kelsen (1881–1973). K dvacátému výročí jeho smrti. Časopis pro právní vědu a praxi. 1994, roč. 2, č. 3, s. 5–20. (ISSN 1210-9126)
• BULÍN, Hynek. Dovolání v občanském soudním řízení podle novelizovaného občanského soudního řádu. Časopis pro právní vědu a praxi. 1995, roč. 3, č. 4, s. 16 a násl. (ISSN 1210-9126)
• BULÍN, Hynek. Advokát jako nucený zástupce odvolatele v občanském řízení soudním. Bulletin advokacie. 1996, č. 5. (ISSN 1210-6348)

5. Použitá literatura

• ADAMOVÁ, Karolina; MATES, Pavel. Malá encyklopedie českých právníků. Praha: Linde, 2002, 184 s.
• Archív Masarykovy univerzity
• BEJČEK, Josef. Za profesorem Hynkem Bulínem. Právník. 1997, roč. 136, č. 3, s. 292–293.
• Bibliografie – Hynek Bulín [online]. The European Society for History of Law [cit. 20. 12. 2010]. Dostupné z: http://www.historyoflaw.eu/czech/Bulin-bibl.pdf
• BULÍN, Hynek. Právní teorie a praxe. Praha; Brno: Orbis, 1932, 48 s.
• BULÍN, Hynek. Kelsenova konstrukce právní normy a stanovisko brněnské normativní školy právní. In: HOUBOVÁ, Drahomíra (ed.). Normativní teorie práva v kontextu právního myšlení. Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 37–42. (ISBN 80-210-0296-4)
• BULÍN, Hynek. Vzpomínka na prof. Karla Engliše. In: ŠMÍDOVÁ, Iva (ed.). Sborník z konference k výročí narození prof. JUDr. Karla Engliše. Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 45–46. (ISBN 80-210-0345-6)
• BULÍN, Hynek. Jaroslav Kallab a Weyrova normativní teorie právní. In: NETT, Alexander (ed.). Sborník z konference k výročí úmrtí prof. JUDr. Jaroslava Kallaba. Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 65–95. (ISBN 80-210-0410-X)
• BULÍN, Hynek. Tři nosné pilíře Weyrovy normativní teorie. In: DOSTÁLOVÁ, Jana (ed.). K odkazu prof. JUDr. Františka Weyra (Sborník příspěvků z mezinárodní konference). Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 25–30. (ISBN 80-210-0494-0)
• BULÍN, Hynek. Vzpomínka na profesora Bohumila Baxu. In: SCHELLE, Karel (ed.). Aktuální otázky českého a československého konstitucionalismu: sborník příspěvků z vědecké konference věnované prof. JUDr. Bohumilu Baxovi. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 193–196. (ISBN 80-210-0619-6)
• BULÍN, Hynek. Hans Kelsen (1881–1973) – k dvacátému výročí jeho smrti. Časopis pro právní vědu a praxi. 1994, roč. 2, č. 3, s. 5–20.
• Bulínova vila [online]. [cit. 20. 12. 2010]. Dostupné z: http://www.slavnevily.cz/vily/jihomoravsky/bulinova-vila
• Projev prof. JUDr. Hynka Bulína, CSc. při odhalení pamětních desek obětem proti fašismu dne 5. května 1994. Časopis pro právní vědu a praxi. 1994, roč. 2, č. 4, s. 3–6.
• BULÍN, Hynek. Dovolání v soudním řízení podle novelizovaného občanského soudního řádu. Časopis pro právní vědu a praxi. 1995, roč. 3, č. 4, s. 16–49.
• HEJNÁ, Hilda. Vzpomínka na prof. JUDr. Hynka Bulína, CSc. Časopis pro právní vědu a praxi. 1997, roč. 5, č. 1, s. 5–6.
• HORÁK, Ondřej; VOJÁČEK, Ladislav. Hynek Bulín. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra (ed.). Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009, s. 210–221.
• HORÁK, Ondřej; VOJÁČEK, Ladislav. Za právníkem a historikem Hynkem Bulínem (1908–1996). Časopis pro právní vědu a praxi. 2007, roč. 15, č. 1, s. 91–93.
• Hynek Bulín [online]. [cit. 28. 12. 2010]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1544
• Kolektiv autorů. Biografický slovník českých zemí. Brun-By. Praha: Libri, 2007, s. 225–368.
• Kolektiv autorů. Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 697 s.
• KOŽÍK, František. Moje vzpomínka na Hynka Bulína. Rovnost, 18. 1. 1997.
• KUBEŠ, Vladimír; WEINBERGER, Ota. Brněnská škola právní teorie (normativní teorie). Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2003, 440 s.
• TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století: A-J. Praha: Paseka, 1999, 634 s.
• URBÁŠEK, Pavel a kol. Kapitoly z dějin univerzitního školství na Moravě v letech 1945–1990. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 383 s.
• VAŠEK, František. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně v letech 1940-1945. Časopis pro právní vědu a praxi. 1995, roč. 3, č. 4, s. 189–198.
• ZEJDA, Jan. Prof. JUDr. Hynek Bulín, dr. h. c. Akademický bulletin. 1998, č. 11, s. 5–6.