Diagnosa a léčení světové krize – kapitalismus na rozcestí

LOEVENSTEIN, Jan, Diagnosa a léčení světové krize – kapitalismus na rozcestí. Brno: Rudolf M. Rohrer, 1931, 117 s.

V práci, která vyšla i v německém překladu, vyšel z teorie postkonzumu. Za hlavní příčinu krize označil technický pokrok a racionalizaci výroby, plodící nezaměstnanost. Vše však nesvaloval na tento faktor a snažil se zhodnotit i podíl jiných krizotvorných jevů, které nacházel v psychologických faktorech, růstu splátkových obchodů, krachu na newyorské burze, celních přehradách, zadlužení států nebo reparacích. Deflační politiku, pomocí níž se státy snažily překonat krizi, proto viděl jako pochybenou, neboť prvotní příčinou krize podle něj nebyl vzestup hodnoty peněz, ale všeobecný pokles hodnoty zboží. „Léčba“ podle něj měla být komplexní a měla se zaměřit jak na společenskou psychiku, tak na jednotlivé neduhy ekonomického rázu. Měla tedy spočívat v odstranění všeobecného strachu a v zavedení konkrétních opatření, předcházejícím budoucím poruchám v hospodářství. Jimi mělo být rozšíření státního kapitalismu, vypracování plánu rezervních pracovních příležitostí, regulace splátkového obchodu, řešení problému mezinárodního zadlužení, odbourávání celních přehrad apod.

(VOJÁČEK, Ladislav, Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919 – 1939. In: MALÝ, Karel – SOUKUP, Ladislav (eds.), Československé právo a právní věda v meziválečném období a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010, s. 206; upraveno autorem.)


RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012