Kritika

Dobová literární právnická kritika se zpočátku soustavnějšímu hodnocení brněnského filozofujícího pojetí právní vědy vyhýbala a spíše je přehlížela, i když zejména polemicky vyhrocené články F. Weyra nebo paušální odmítání „panující právní vědy“ ke kritické reakci přímo vybízely. Jen obecně a příležitostně se jí v polemických půtkách (Jiří Hoetzel, Antonín Hobza) vytýkalo, že je formalistická, scholastická a vzdálená praktickému životu, ale také že nepřináší nic nového nebo že chce samovolně pozměňovat obsah právních řádů. Kriticky, ale zároveň s porozuměním pro hledání filozofických východisek práva se k normativní teorii stavěli například Emil Svoboda (Několik myšlenek o čisté nauce právní. In: Časopis pro právní a státní vědu, roč. XXI/1938, s. 401 a násl.; týž: Weyrova Teorie práva. In: Naše věda, roč. XVIII/1937, s. 141 a násl.) nebo Bohuš Tomsa (O živé právo. In: Právní praxe, roč. IX/1944-1945, s. 1 a násl.). Soustavně ji podrobil kritice až v roce 1940 Vladislav Čermák v práci O podstatě práva. Zároveň rozbor normativní teorie. (Praha: Orbis, 1940, 306 s.). Argumenty formální logiky v ní zpochybňoval východiska normativní teorie, když poukazoval na nejednotné vnímání či nejednoznačné vymezení výchozích pojmů, z nichž normativní teorie vycházela.

Po válce u nás kritizovali normativní školu marxističtí teoretikové, pro něž bylo pochopitelně nepřijatelné už její základní ideové východisko – Kantův kritický idealismus. V normativní teorii viděli typický produkt buržoazní právní vědy, která zastírá skutečnou – třídní – povahu státu a práva, ba dokonce nahrává fašizujícím tendencím v ní. Proti ní stavěli pojetí práva jako historicky podmíněného sociálního jevu, který vznikl na jistém stupni vývoje lidské společnosti a v budoucnosti zase zanikne. Ostře se do představitelů normativní školy i dalších protagonistů brněnské fakulty opřel v první polovině padesátých let Václav Vaněček (České právnictví za kapitalismu. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1953, s. 156 a násl.). Nová vlna kritiky přišla na začátku normalizace v reakci na obnovení právnické fakulty v Brně, které pochopitelně – v dobrém i zlém – oživilo vzpomínky na její meziválečnou pověst.

(VOJÁČEK, Ladislav, Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919 – 1939. In: MALÝ, Karel – SOUKUP, Ladislav (eds.), Československé právo a právní věda v meziválečném období a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010, s. 147 – 148; upraveno autorem.)


RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012