O tak zvané sanaci vadných právních aktů

KREJČÍ, Jaroslav, O tak zvané sanaci vadných právních aktů. Praha: Moderní stát, 1937, 55 s.

Autora k napsání práce tradičně přivedl praktický problém, a to spory vyvolané závěrem Nejvyššího správního soudu, že ustanovení vládního nařízení č. 252/1933 Sb. z. a n., vydaného na základě zmocňovacích zákonů č. 95/1933 Sb. z. a n. a 206/1933 Sb. z. a n., pokud upravovala platy soudců, nejsou uvedeným zmocněním kryta, a také zpochybněním platnosti nařízení vydaných na základě zmocňovacího zákona č. 109/1934 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 131 a 163/1936 Sb. z. a n. Nejvyšším soudem i Nejvyšším správním soudem. Vyslovil v ní přinejmenším sporný názor, že stát nemůže sanovat uvedená nařízení tím, že je s účinností od jejich vyhlášení nebo účinnosti transformuje do podoby zákona, stroze konstatujícího, že „vládní nařízení … má platnost zákona“. Zdůvodňoval jej tím, že Národní shromáždění musí obsah zákona i meritorně posoudit a projednat. Jeho řešení by sice zřejmě bylo de lege ferenda žádoucí, ale z textu československé ústavy nevyplývalo.

(VOJÁČEK, Ladislav, Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919 – 1939. In: MALÝ, Karel – SOUKUP, Ladislav (eds.), Československé právo a právní věda v meziválečném období a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010, s. 197; upraveno autorem.)


RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012