Občanské právo československé. Všeobecné nauky.

SEDLÁČEK, Jaromír, Občanské právo československé. Všeobecné nauky. Brno: Čs. a. s. Právník, 1931, 299 s.

Na začátku třicátých let se profesor Sedláček propracoval také k důkladnému výkladu obecné části občanského práva (na zpracování obecné části ovšem pracoval už dlouho: v roce 1923 pro studenty vydal Nástin akademických přednášek z občanského práva. Všeobecná část). Pojednával v něm o základních pojmech občanského práva, vymezení soukromého práva a jeho pramenech, nejdůležitějších právních skutečnostech a konečně i o aplikaci práva. Zabýval se tu – jak jinak – pojmem nejvyšší právní normy, kterou vnímal jako normu delegující, z čehož pak dovodil umělost dělení práva na objektivní a subjektivní. Na rozdíl od zakladatelů normativní školy však nezůstal jen u formální konstrukce normy, ale ptal se také po zjišťování obsahu, a dospěl k závěru, že je možné jej zachytit pouze teleologicky. Navíc – vedle „čistých“ a obsahových pojmů rozlišovaných normativní teorií – vyčlenil ještě pojmy systematické, jako například dělení práva na soukromé a veřejné, pojem subjektivního práva nebo pojmy společnost a korporace, které představovaly jakýsi styčný bod normologických koncepcí a právní dogmatiky. S tím souvisí i jeho rozlišování teoretické a praktické právní vědy: „Teoretická právní věda dává nám návod, jak možno poznati normu právní, jak možno zjistiti obsah její a jak možno obsah právních norem uspořádati. Praktická věda právní obírá se problémem, jak možno vytvářeti nové normy, aby hověly axiologické jednotě právního řádu, a nejvyššímu postulátu, aby normy umožňovaly harmonický lidský život“ (s. 44). V druhé části se opět vyslovil k problému soukromého a veřejného práva a charakterizoval prameny práva. Při charakteristice pramenů práva zajímavě dovozoval, že i kdyby v občanském zákoníku nebylo výslovné ustanovení, že neznalost zákona neomlouvá, neznalost by stejně neomlouvala. Předestřel také nové pojetí osoby a věci, které považoval za právní skutečnosti, nikoliv za subjekt a objekt právního vztahu (respektive v jeho normativním pojetí objekt právní normy). Svérázně pojal také pojem právnické osoby, když dovozoval, že podle občanského zákoníku je právnickou osobou každá společnost.

(VOJÁČEK, Ladislav, Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919 – 1939. In: MALÝ, Karel – SOUKUP, Ladislav (eds.), Československé právo a právní věda v meziválečném období a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010, s. 172; upraveno autorem.)


RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012