Právní filozofie Jaroslava Kallaba

Jaroslav Kallab se z podobných pozic jako František Weyr stavěl proti postupům dobové právní vědy. Například v příspěvku do pocty profesoru Augustu Miřičkovi provokativně napsal, že „v rámci věd pozivistickou metodou pěstovaných je právo nepoznatelné stejně, jako v rámci plošné geometrie je nepoznatelná třetí dimense. Ne proto, že neexistuje, nýbrž proto, že ji předpoklady vědy z obrazu skutečnosti vylučují.“ Právní vědu ovšem vnímal šíře než jeho kolega (k tomu srovnej stručnou charakteristiku jeho práce Úvod ke studiu metod právnických. I. Základní pojmy, II. Hlavní směry. Brno: Barvič & Novotný, 1920 a 1921, VI + 144 a 266 s.). Svůj postoj k normativní teorii stručně zformuloval a vyložil ve své nástupní rektorské přednášce v listopadu 1927. Byl přesvědčen, že přívrženci normativní teorie se mýlí, když úkol právní vědy vidí pouze v logickém uspořádání nejvyšších abstrakcí, k nimž může právní věda dospět, tedy v objektivizovaném zkoumání práva jako formy, zatímco jurisprudenci, tj. aplikaci práva na konkrétní případy, za vědu v pravém smyslu slova nepovažují.

Kallabovým brněnským působením se jako pověstná červená nit táhly kultivované právně filozofické polemiky s F. Weyrem, oživované vydáním každé jejich nové práce dotýkající se této oblasti. Společné východisko a zároveň základní názorový rozdíl v jejich pohledu na právo lapidárně, ale pregnantně zformuloval samotný Jaroslav Kallab. Ve stati Právní věda a věda o právu. Poznámky k Weyrově noetice. (in: Časopis pro právní a státní vědu. XVIII/1935, s. 338 – 339), uvedl: „Je-li … podle učení normativistů úkolem právní vědy poznání (rozumějme vědecké) toho, co má býti, můžeme tomu rozuměti dvojím způsobem: Buď činíme normu předmětem svého poznání, vypovídáme o ní, že jest. To jest, pokud jde o normy právní, Weyrova věda o právu. Nebo snažíme se sami dáti odpověď na otázku, co má býti, vytvořiti objektivní normu, a to je moje věda právní.“ Můžeme též konstatovat, že zatímco pro F. Weyra a další normativisty bylo právo jen formálním aparátem, J. Kallab je viděl i jako soubor objektivně zjistitelných pravidel chování.

(VOJÁČEK, Ladislav, Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919 – 1939. In: MALÝ, Karel – SOUKUP, Ladislav (eds.), Československé právo a právní věda v meziválečném období a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010, s. 157 – 158; upraveno autorem.)


RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012