František Weyr (1879 – 1951)

1. Základní údaje

  • Právník, právní filozof a vysokoškolský pedagog, profesor Právnické fakulty MU v Brně,
  • od roku 1909 - soukromý docent správního práva rakouského a vědy správní (Univerzita Karlova v Praze),
  • 1912–1919 Česká vysoká škola technická v Brně - profesor věd právních (1912 mimořádný a 1919 řádný profesor),
  • 1914–1915 děkan odboru kulturního inženýrství,
  • 1919–1949 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně,
  • první děkan Právnické fakulty MU v Brně (1919–1920),
  • rektor Masarykovy univerzity v Brně (1923–1924),
  • poslanec Národního shromáždění (1918–1920),
  • v roce 1919 jmenován předsedou statistické státní rady a zároveň pověřen funkcí prezidenta státního statistického úřadu,
  • členem Mezinárodního institutu statistického v Haagu, Mezinárodního institutu pro právo veřejné v Paříži, Mezinárodního institutu pro právní filozofii a sociologii v Paříži, Rumunského institutu pro správní právo a Československé statistické společnosti,
  • zakladatel normativní školy právní,
  • člen Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění.

Základní data:

Tituly:prof., JUDr., Dr. h. c.
Datum narození:25. 4. 1879
Místo narození:Vídeň
Datum úmrtí:29. 6. 1951
Místo úmrtí:Brno

Vzdělání:

  • gymnázium ve Vídni a v Praze (1899 maturitní zkouška),
  • 1899–1903 Právnická fakulta UK v Praze,
  • 1909 docent pro obor správní věda a rakouské správní právo na Právnické fakultě UK v Praze,
  • 1912 mimořádný profesor věd právních, 1919 řádný profesor,
  • dne 21. 4. 1947 udělen titul dr. h. c.

2. Ze života

František Weyr pocházel z velmi vzdělané rodiny. Jeho dědečkem byl František Weyr, přítel Bernarda Bolzana, který byl profesorem německé reálky v Praze a také zakladatelem českého rodu matematiků Weyrů. V matematické tradici pokračovali i jeho synové Eduard a Emil. Oba synové byli dvorní radové a profesoři matematiky. Emil Weyr působil na vídeňské univerzitě a byl také členem vídeňské Akademie věd.

František Weyr se narodil 25. dubna 1879 ve Vídni. Jeho otec Emil Weyr byl profesor matematiky a matka Marie Weyrová, rozená Wanicková, pocházela z bohaté brněnské stavitelské rodiny. František vyrůstal ve Vídni se svými sourozenci Marií a Jindřichem v harmonickém rodinném prostředí. Děti byly vyučovány oběma jazykům, přesto byly vedeny k českému vlasteneckému cítění. V domácnosti Emila Weyra se mluvilo výlučně česky a ten se hrdě hlásil k českému národu. Vychovatelkou dětí byla Olga Vránová, která do Vídně přišla z Prahy a dětem předčítala české knihy, zejména Babičku od Boženy Němcové.

Dne 25. ledna roku 1894 nastává pro Františka v jeho životě zlom, neboť po dlouhé nemoci umírá jeho otec. Na přání otce bylo tělo převezeno do Prahy, kde se 30. ledna konal okázalý pohřeb. Emil Weyr byl uložen ke svým rodičům do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech. Další životní zlom pro Františka nastává v okamžiku, kdy se jeho matka provdala za rodinného přítele Jaroslava Sobičku, který působil jako ředitel pražského akademického gymnázia. Bratr Jaroslava Sobičky byl dr. Josef Sobička, který byl váženým advokátem, zastupoval arcibiskupskou konzistoř a v jeho kanceláři působil jako koncipient dr. Emil Hácha. Celá rodina se v únoru roku 1898 z Vídně přesouvá do Prahy, kde František se svým bratrem dokončuje gymnázium. V říjnu 1899 se zapisuje na Právnickou fakultu University Karlo-Ferdinandovy v Praze. Fakulta právnická byla umístěna v Karolinu a František Weyr se během svých studií setkává s profesorem Leopoldem Heyrovským, Emilem Ottem, Antonínem Randou. Během svého studia projevuje mladý Weyr zájem o filosofii a navštěvuje přednášky profesora T. G. Masaryka.

V roce 1904 dokončuje studium práv a svoji praxi zahajuje v dolnorakouské politické správě. Ve svém rodném městě Weyr působil u vídeňského místodržitelství, u okresního hejtmanství, u Ústřední statistické komise a u ministerstva pro kulturu a vyučování. Během svého pobytu ve Vídni připravuje habilitační práci.

V roce 1909 se Weyr vrací do Prahy a začíná pracovat v Zemské statistické kanceláři Království českého. V roce 1911 vychází pojednání Problém svobody vůle a statistika ve Sborníku věd právních a státních. Samostatným spisem z oboru statistiky je Nadprůměrná inteligence jako hromadný jev.

Ve stejném roce se habilitoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pro obor správní věda a rakouské správní právo s prací Příspěvky k teorii nucených svazků. Weyrův habilitační spis byl založen na revoluční myšlence, která po publikaci přinesla řadu sporů, neboť popírala dosud známý základ, na kterém byla postavena soustava právní vědy, totiž základní rozdíl mezi soukromým a veřejným právem. Popření všech běžných teorií se stalo základem pro normativní teorii. Weyrovo tvrzení bylo podpořeno vystoupením Hanse Kelsena v roce 1911. Později byla habilitace rozšířena na obor všeobecně srovnávací rakouské statistiky. Weyr přednáší také na pražské technice rakouské ústavní a správní právo.

V roce 1912 přešel prof. Weyr do Brna, kde působil na vysoké škole technické jako mimořádný profesor právních věd. Tato vysoká škola byla tehdy jedinou na Moravě a poskytovala útočiště i jiným oborům. František Weyr se svým přítelem Karlem Englišem vytvořil na brněnské technice seminář pro mladé absolventy právnické fakulty, kteří se chtěli věnovat vědecké činnosti. Hlavními tématy nově vzniklého semináře měly být problémy právnické a národohospodářské noetiky. Účastníky semináře byli dr. Jaromír Sedláček, sekretář moravského zemského výboru, dr. Rudolf Dominik, advokátní koncipient, Jan Caha, tajemník zemského finančního ředitelství v Brně, dr. Jaroslav Stránský, syn poslance a advokáta dr. Adolfa Stránského, dr. František Brychta, dr. Rudolf Janeček a dr. Václav Bumba. Doktor Jaromír Sedláček se stal později profesorem a také nástupcem Františka Weyra na brněnské technice.

V roce 1912 se František Weyr oženil s Helenou Mekesovou, která byla učitelkou na měšťanské škole. Jejich manželství bylo harmonické, ale bezdětné. Během svého působení v Brně manželé Weyrovi nejprve bydleli v bytě na ulici Černopolní, později na Špilberské, dnes Pellicově ulici. Posléze si postavili vilu v Masarykově čtvrti. Manželé Weyrovi se velmi záhy začlenili do kulturního brněnského života. František Weyr byl členem Filharmonické Besedy brněnské, založil vlastní smyčcové kvarteto, byl také předsedou družstva Národního divadla v Brně. Působil ve správě města Brna, v letech 1924–1928 zasedal v městském zastupitelstvu a radě Brna. V Národním shromáždění prosadil zřízení brněnské konzervatoře.

Weyr patřil k zakladatelům Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a jako děkan stál u položení základního kamene dne 9. června 1928. Hlavní iniciativa na zřízení nové univerzity a zejména právnické fakulty vycházela od Weyra a Engliše, kteří společně vypracovali návrh na zřízení nové univerzity. Celý navrhovaný zákon měl pouze sedm paragrafů a neobsahoval žádnou důvodovou zprávu. Ze základních myšlenek předkládaného návrhu Weyr vyzdvihuje myšlenku, která se týkala způsobu jmenování prvních profesorů. Oba předkladatelé návrhu si nepřáli, aby nová vysoká škola byla zcela závislá na profesorských sborech pražských fakult, a proto přišli s řešením uvedeným v § 6 návrhu, aby byla pro každou fakultu jmenována zvláštní poradní komise, která se má skládat z jedné poloviny z členů příslušné pražské fakulty a z druhé části z vědeckých kruhů Moravy. Tyto komise mohly mimo jiné činit návrhy vládě na jmenování prvních profesorů.

Komise zřízená pro aktivování právnické fakulty se skládala z těchto členů: za fakultu pražskou byli vysláni profesoři Gruber, Henner a Miřička, z vědeckých pracovníků moravských Engliš, Weyr a docent Sedláček. Na základě návrhu komise byli jmenováni první profesoři nové fakulty. Řádnými profesory byli jmenováni Karel Engliš, František Weyr, Jaroslav Kallab, Josef Vacek, Bohumil Baxa a mimořádným profesorem dr. Rudolf Dominik. Nově jmenovaní profesoři na právnické a lékařské fakultě si zvolili akademické funkcionáře. Rektorem byl zvolen profesor Karel Engliš.

Po jmenování řádným profesorem ústavního práva v roce 1919 se profesor Weyr stává také prvním děkanem brněnské právnické fakulty. František Weyr jako děkan je nucen hledat vhodné místnosti pro novou fakultu a tuto svízelnou situaci stručně vylíčil v první Vědecké ročence Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (I, 1922). Vhodné prostory byly nalezeny v části kněžského alumnátu ve Smetanově ulici. Počátky ve funkci děkana nebyly pro Weyra snadné, ale svého úkolu se ujal zodpovědně a děkanem právnické fakulty se stal ještě v letech 1927–1928 a 1935–1936. V období let 1923–1924 působil jako rektor Masarykovy univerzity.

3. Dílo

Weyr založil a řídil Revue international de la théorie du droit – Internationale Zeitschrift für Theorie des Rechts. Jednalo se o mezinárodní vědecký časopis, který vycházel v Brně, jehož spoluzakladatelem byl také přítel Františka Weyra, Hans Kelsen.

Moravská jednota právnická vydávala od roku 1891 Zprávy právnické jednoty moravské. František Weyr se v roce 1918 zasadil o to, aby se Zprávy právnické jednoty moravské přeměnily na centrum vědecké a literární práce na právnické fakultě v Brně nesoucí název Časopis pro právní a státní vědu. Weyr redigoval Časopis pro právní a státní vědu, ale také se velmi zapojil do spolupráce s právnickou jednotou. Weyr se účastnil čestných přednášek na členských schůzích jako člen výboru a v letech 1920–1930 byl dosazen na pozici místostarosty jednoty.

Vedle Slovníku veřejného práva spoluredigoval Sbírku spisů právnických a národohospodářských. V řadě právnických sborníků a ve Slovníku veřejného práva československého uveřejnil studie a stati, ve kterých se zabýval zejména státovědeckými a politickými pojmy.

Značná část Weyrových prací byla publikována v cizím jazyce, zejména v německém. Lze se však setkat i s pracemi, které jsou publikovány ve francouzském, italském nebo dánském jazyce. Weyr svými cizojazyčnými příspěvky přispěl k rozšíření povědomí o naší právní vědě a státu ve světě.

František Weyr také přispěl k rozvoji správního práva. Ve správním právu se uplatňovala Weyrova tendence k obecnosti a syntéze. První Weyrovy práce jsou věnovány aktuálním otázkám správního práva, jejichž hlavním tématem bylo právo živnostenské. V roce 1904 vychází v časopise Právník pojednání O živnostenských právech obchodních společností, v němž je řešeno, zda mohou společnosti provozovat živnosti ve smyslu rakouského živnostenského řádu. Ve Sborníku věd právních a státních z roku 1911 vyšlo Weyrovo pojednání Povinnost provozování živností a uzavírání smluv. V Československém právu správním z roku 1922 v obecné části zpracoval Weyr též vedle všeobecných pojmů správního práva organizaci veřejné správy a správní řízení.

V období druhé světové války se Weyr se svojí ženou přestěhoval do Prahy. V této době došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu (srdeční choroba). Vědecké činnosti se Weyr v Praze příliš nevěnoval, protože pomůcky, které byl zvyklý používat, zejména pak soukromá knihovna, zůstaly v Brně. V Časopise pro právní a státní vědu vyšlo jeho pojednání týkající se rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v otázce přípustnosti ukládání uren na hřbitovech nad hroby. Podle Weyra byl právní názor soudu neudržitelný a na základě článku byl právní názor Nejvyššího správního soudu poté změněn. Po svém přestěhování do Prahy se František Weyr zřekl redakce Časopisu pro právní a státní vědu a jako svého nástupce navrhl dosavadního redakčního tajemníka dr. Gerlicha, který byl také jeho žákem.

Během svého pobytu v Praze napsal Weyr pojednání o pražské právnické fakultě a normativní teorii. Toto pojednání Weyr považoval za nejlepší a nejzdařilejší ze všech svých literárních projevů. Druhým počinem napsaným v Praze byl článek o vědeckých školách, který byl původně určen k literární poctě tragicky zemřelého Jaromíra Sedláčka, která měla být vydána k jeho šedesátinám. Článek o vědeckých školách byl uveden až po květnovém převratu v roce 1945 v brněnském časopise, jehož redaktorství se Weyr opět ujal spolu s profesorem Hynkem Bulínem, který byl redakčním tajemníkem. V pražském exilu vznikl také Weyrův nekrolog profesora Karla Laštovky.

Do Brna se profesor Weyr vrátil dne 11. října 1945 a jeho kroky vedly na právnickou fakultu, kde byl přivítán profesorským sborem v čele s Františkem Čádou. Profesor Weyr se při návštěvě právnické fakulty dohodl s profesorem Čádou, toho času děkanem, na jeho dalším působení na fakultě. Díky srdeční chorobě musel být ministerstvem školství služební úvazek profesora Weyra snížen. Vedle přednášek na fakultě činil profesor Weyr ve svém bytě pravidelný dvouhodinový seminář, který bylo možno navštěvovat v zimním nebo letním semestru. Seminář měl dvanáct až šestnáct členů a byl otevřen nejen studentům práv, ale také absolventům právnické fakulty.

Na právnické fakultě v Brně byl profesor Weyr i přes snížení svého služebního úvazku zapojen do provozu státních zkoušek a rigoros. Byl rovněž předsedou komise pro státovědecké zkoušky. Po návratu na právnickou fakultu opět redigoval moravskou Právnickou jednotou vydávaný Časopis pro právní a státní vědu. Po tragické smrti docenta dr. Gerlicha byl vybrán na místo redakčního tajemníka docent dr. Hynek Bulín, který se později stal profesorem civilního procesu. Weyr také navázal na Sbírku spisů právnických a národohospodářských, kterou tvořil spolu se svým přítelem Karlem Englišem.

Po převratu roku 1945 se Weyr přihlásil do redakce brněnských Lidových novin. Pražská vládní Prager Presse, do které před okupací pravidelně přispíval, nebyla po převratu aktivována. Šéfredaktorem Lidových novin byl Ferdinand Peroutka, který je řídil z Prahy. V této době se Weyr sblížil s politickou stranou lidovou, která byla tvořena stoupenci jeho názorů. Oficiálnímu přihlášení do české strany lidové předcházela Weyrova pravidelná žurnalistická spolupráce s pražským deníkem Lidová demokracie, kterou zprostředkovali bývalí žáci Procházka a Chytil. Redakce zmíněného deníku kladla na spolupráci s Františkem Weyrem větší důraz než Lidové noviny, a proto Weyr přešel do deníku Lidová demokracie. V Lidové demokracii působil Weyr v letech 1945–1947 a uveřejnil asi třicet článků, většinou úvodníků.

Po návratu z exilu se Weyr věnoval literární činnosti a dokončil pětisvazkový Slovník veřejného práva československého, který spolu s prezidentem Emilem Háchou a profesory Jiřím Hoetzelem a Karlem Laštovkou začali vydávat v roce 1929 v brněnském nakladatelství Rudolfa M. Rohrera. Dílo dospělo roku 1939 k počátku pátého svazku, kdy bylo jeho vydávání přerušeno nacistickou okupací republiky. V roce 1945 F. Weyr spolu s J. Hoetzelem dokončili dílo sami, a to vzhledem k úmrtí Emila Háchy a Karla Laštovky. Vydání dokončeného díla bylo svěřeno nakladatelství Rovnost, jelikož nakladatelství Rudolfa M. Rohrera bylo po převratu likvidováno.

Kromě práce na Slovníku pracoval František Weyr na svých Pamětech, které chystal k tisku, ačkoliv pro ně neměl nakladatele. První Paměti Františka Weyra zahrnovaly roky 1879–1918. Druhé Paměti se týkaly období let 1918–1938. Později byla smlouva uzavřena s brněnskou firmou Zář těsně před komunistickým pučem v roce 1948, který vydání Weyrových Pamětí zastavil.

Dne 21. dubna 1947 se uskutečnila slavnostní promoce Weyra a Engliše na čestné doktory Masarykovy univerzity. Tato promoce byla pro Františka Weyra připravena profesorským sborem jako překvapení.

V únoru roku 1948 nastává komunistický puč, který profesora Weyra vyloučil z činnosti na fakultě. V době komunistického puče byl děkanem právnické fakulty profesor dr. Vladimír Kubeš, který patřil mezi oddané žáky profesora Weyra.

V roce 1949 byl F. Weyr nucen odejít do penze a začal psát třetí díl svých Pamětí, které měly zahrnovat dobu okupace a Weyrův život po ní. Práci však již nedokončil, neboť dne 29. června 1951 zemřel v Brně na srdeční chorobu.

František Weyr zastával celou řadu významných funkcí, v roce 1918 se stal členem Národního hospodářství, v roce 1919 byl jmenován předsedou statistické státní rady a zároveň pověřen funkcí prezidenta státního statistického úřadu. Byl členem Mezinárodního institutu statistického v Haagu, Mezinárodního institutu pro právo veřejné v Paříži, Mezinárodního institutu pro právní filozofii a sociologii v Paříži, Rumunského institutu pro správní právo, Československé statistické společnosti. Účastnil se řady mezinárodních kongresů, zejména pak statistických a filozofických.

Kromě výše uvedeného se Weyr prosazoval politicky, v roce 1918 se stal poslancem Národního shromáždění za národně demokratickou stranu. Jako člen ústavního výboru se účastnil přípravy první československé ústavy.

V roce 1931 vydal František Weyr se Zdeňkem Neubaurem Ústavní listinu. Ústavním otázkám se věnoval i v dalších svých pracích. V roce 1924 vyšel Problém správy v demokracii, o rok později vydal práci s názvem Úprava právního postavení politických stran. Ve Vědecké ročence právnické fakulty z roku 1931 vyšel příspěvek Pojem změny a doplnění právní normy.

Otázkami legislativními se zabýval ve svém pojednání Příspěvek k teorii časově omezených zákonů. Tento článek vyšel v roce 1910 v časopise Právník. V roce 1919 byla vydána z pera Františka Weyra publikace z oboru ústavního práva nazvaná Ústava republiky československé. Hlavním Weyrovým státovědeckým dílem je Soustava československého práva státního z roku 1921. Tato práce byla prvním soustavným zpracováním ústavních předpisů obnoveného státu a její autor podal stručný nárys obecného práva státního.

Ústavní právo zpracoval František Weyr soustavně v roce 1937 v Československém právu ústavním. Celé dílo bylo rozděleno na dvě části, z nichž první část pojednává o obecných pojmech ústavního práva a druhá část práce je zaměřena na soustavný výklad československého práva ústavního.

František Weyr se zabýval rovněž problematikou mezinárodního práva a své stěžejní myšlenky a návrhy na novou úpravu mezinárodního práva vyložil ve spise Soudobý zápas o nové mezinárodní právo z roku 1919.

Profesor Weyr se nezabýval pouze jedním vědním odvětvím, jeho stěžejním oborem se stala právní filosofie. Již v mládí se Weyr seznámil se spisy I. Kanta a F. Nietzscheho, postupně se zabýval také filosofií Arthura Schopenhauera. Weyr je považován za zakladatele normativní teorie. Vycházel z poznání svého přítele Kelsena, s nímž se setkal ve Vídni na semináři profesora Edmunda Bernatzika. V roce 1911 vyšly Kelsenovy Hauptprobleme der Staatsrechtslehre. František Weyr se s názory vycházejícími z této publikace shodoval a množství myšlenek v ní obsažených poté sám zformuloval v roce 1909 ve své habilitační práci. Setkání mladých docentů se uskutečnilo za pomoci Weyrova přítele, vídeňského docenta L. Perelse. Toto setkání prohloubilo vzájemné vědecké sympatie, přineslo ale rovněž přátelství na celý život. Nejdůležitějším oborem vědecké činnosti se pro Františka Weyra tedy stala právní filosofie, která se prolíná jeho vědeckými pracemi.

Weyrův přítel Hans Kelsen se stal zakladatelem ryzí nauky právní, v níž se ústředním problémem stal Kantem naznačený dualismus „Sein“ a „Sollen“. Kelsen představoval základní myšlenky ve své práci z roku 1934 s názvem Ryzí nauka právní. Kelsen i Weyr prohloubili zkoumání normativity jako „Sollen“. Zaměřili se více na funkce aktu vůle jako jediného zdroje normativního poznání. Ryzí nauka právní definuje normu význam aktu lidské vůle, který je intencionálně zaměřený na jednání jiných a vyjadřuje to, co má být, tedy „Sollen“[1].

F. Weyr svoji teorii přednášel na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, která se stala centrem české normativní školy. V prvním semestru Weyr vysvětloval posluchačům principy normativní teorie v Základech filosofie právní. Weyrova teorie se těšila značnému počtu stoupenců, ačkoliv on sám ji nikdy násilně neprosazoval. Přímými příznivci normativní teorie byli profesoři Engliš, Sedláček, Dominik a Procházka. Profesoři Vacek a Baxa byli naopak odpůrci Weyrova učení, měli rovněž odmítavé stanovisko ke vznikající brněnské škole.

Otázkami právní filosofie a také metodologie se Weyr začal zabývat již ve svých prvních pracích. První knižní publikací jsou Příspěvky k teorii nucených svazků.

V pojednání Zum Problem Eines einheitlichen Rechtssystems z roku 1908 dospěl Weyr k závěru, že svým vlastním charakterem je právní věda, pokud není pouhou interpretací pozitivních právních norem, vědou čistě konstruktivní. V této práci Weyr poukázal na dualismus veřejného a soukromého práva a vyzdvihl požadavek jednotného právního řádu.

Nový právně-filosofický systém, který dal později vzniknout normativní škole, Weyr sepsal v roce 1920 pod názvem Základy filosofie právní. Dílo znamenalo mezník v právnické literatuře, neboť jím byl dán podklad pro výstavbu metodologie právní vědy.

Ve Sborníku k padesátým narozeninám Karla Engliše vyšel Weyrův článek O praktické funkci normy, kterým poukázal na to, že praktickou funkci normy spočívající v její „účinnosti“, tedy úloze být příčinou ve vnějším světě, nelze vůbec přičítat normě jako takové, ale jen představě o ní v lidském intelektu.

Soustavnou práci v oblasti bádání právní noetiky shrnul František Weyr do svého největšího díla nazvaného Teorie práva z roku 1936. Toto dílo bylo důkazem autorova názorového vývoje a je označováno nejen za mezník, ale také za ideově druhé vydání Základů filosofie práva. Weyr se vrací ke všem problémům uváděných v Základech filosofie práva, ale současně shrnuje všechny své poznatky v oblasti noetických, metodologických i právně filosofických úvah.

Jméno Františka Weyra je neodmyslitelně spjato s Právnickou fakultou Masarykovy univerzity a byl to právě on, kdo přinesl této fakultě ohlas nejen v Čechách, ale i ve světě.

4. Publikace

Periodické publikace

  • WEYR, František. Rahmengesetze: Studie aus dem österreichischen Verfassungsrechte. Wiener Staatswissenschaftliche Studien. 1913.
  • WEYR, František. Die Stellung der Kronländer im Gefüge der österreichischen Verfassung. Osterreichischen Zeitschrift für öffentliches Recht. Sonderheft. 1916, s. 192–197.
  • WEYR, František. Výklad a kritika rakouských řádů habilitačních. Časopis pro právní a státní vědu. 1918, roč. 1.
  • WEYR, František. Das Verfassungsrecht der Tschechoslowakischen Republik. Zeitschrift für öffentliches Recht. 1920.
  • WEYR, František. Die Rechtswissenschaft als Wissenschaft von Unterschieden. Archiv für Rechts- und Sozialphilosophie. 1920, s. 365–376.
  • WEYR, František. La scienza giuridica czeca: con particolare riguardo alla filosofia del diritto. Rivista internazionale di filosofia del diritto. 1921.
  • WEYR, František. Rechtsphilosophie und Rechtswissenschaft. Zeitschrift für öffentliches Recht. 1921.
  • WEYR, František. Úprava právního postavení politických stran. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1923, roč. 2.
  • WEYR, František. Politik als Kunst und Wissenschaft. Zeitschrift für öffentliches Recht. 1925.
  • WEYR, František. Zum Begriff der Promulgation. Zeitschrift für öffentliches Recht. 1927, s. 354–366.
  • WEYR, František. La notion de "processus juridique": dans la théorie pure du droit. Studi filosofico-giuridici dedicati a Giorgio del Vecchio. 1931.
  • WEYR, František. Reine Rechtslehre und Verwaltungsrecht. Gesellschaft, Staat und Recht. 1931, s. 367–389.
  • WEYR, František. La „Stufentheorie“ de la teorie pure du droit vue par un Francais/par Francois. Revue internationale de la teorie du droit: internationale Zeitschrift für Theorie des Rechts. 1934, č. 4, s. 236–242.
  • WEYR, František. Vzťahuje sa zvláštna ochrana ústavy na podnikatelské sdruženia? Hospodárstvo a právo. 1934, roč. 1, č. 10.
  • WEYR, František. Lex generalit a lex specialit: (kritické poznámky k nejnovější praxi našeho Nejvyššího správního soudu). Časopis pro právní vědu a státní vědu. 1940, roč. 23, č. 1–2.
  • WEYR, František. Pražská právnická fakulta a normativní theorie. Časopis pro právní vědu a státní vědu. 1946, roč. 27, č. 3–4, s. 78–105.

Neperiodické publikace

  • WEYR, František. Patentní právo rakouské. Praze: Nákladem České matice technické, 1918, 104 s.
  • WEYR, František. Řád volení v obcích republiky Československé a novela k obecním zřízením. Brno: Barvič & Novotný, 1919, 158 s.
  • WEYR, František. Soudobý zápas o nové mezinárodní právo. Brno: A. Píša, 1919, 194 s.
  • WEYR, František. Ústavní zákony Československé republiky. Brno: Barvič & Novotný, 1920, 167 s.
  • WEYR, František. Základy filosofie právní (nauka o poznávání právnickém). Brno: A. Píša, 1920, 244 s.
  • WEYR, František. Soustava československého práva státního. Brno: Barvič & Novotný, 1921, 374 s.
  • WEYR, František. Československé právo správní. Část obecná (organisace veřejné správy a řízení správní). Brno: Nákladem Čes. akadem. spolku "Právník", 1922, 148 s.
  • WEYR, František. Zákony o právu domovském a státním občanství. Brno: Nakladatelství Barvič & Novotný, 1922, 55 s.
  • WEYR, František; DOMINIK, Rudolf. Grundriss des čechoslovakischen Verwaltungsrechtes. Brünn: Druck und Verlag von Rudolf M. Rohrer, 1922, 316 s.
  • WEYR, František. Soustava československého práva státního. Praha: Fr. Borový, 1924, 476 s.
  • WEYR, František. Veřejné mínění v demokracii: jeho podstata, organisace a význam. Praha: Státní nakladatelství, 1925, 35 s.
  • WEYR, František. O metodě sociologické. Brno: Barvič & Novotný, 1927, 63 s.
  • HÁCHA, Emil; HOBZA, Antonín; HOETZEL, Jiří; WEYR, František; LAŠTOVKA, Karel. Slovník veřejného práva československého. Svazek 1. A až CH. Brno: Polygrafia, Rudolf M. Rohrer, 1929, 871 s.
  • WEYR, František. La théorie normative (ses bases et sa signification pour la jurisprudence). Brno, 1930, 39 s.
  • WEYR, František. Správní řád: vládní nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n. Brno: Nakladatelství Barvič & Novotný, 1930, 212 s.
  • WEYR, František; VYBRAL, Vladimír. Sborník prací k padesátým narozeninám Karla Engliše. Brno: Nakladatelství Barvič & Novotný, 1930, 560 s.
  • WEYR, František; NEUBAUER, Zdeněk. Ústavní listina Československé republiky: její znění s poznámkami. Praha: Nakladatelství Orbis, 1931, 180 s.
  • HÁCHA, Emil; HOETZEL, Jiří; WEYR, František; LAŠTOVKA, Karel. Slovník veřejného práva československého. Svazek II, I až O. Brno: Polygrafia, 1932, 1202 s.
  • HÁCHA, Emil; WEYR, František; HOETZEL, Jiří; LAŠTOVKA, Karel. Slovník veřejného práva československého. Svazek III, P až Ř. Brno: Polygrafia, Rudolf M. Rohrer, 1932-1934, 960 s.
  • WEYR, František. Právní věda a věda o právu: poznámky ke Kallabově a Englišově noetice. Praha: Orbis, 1935, 52 s.
  • WEYR, František. Teoria e prassi del diritto. Řím: Rivista Internazionale di Filosofia del Dritto, 1936, 17 s.
  • WEYR, František. Teorie práva. Brno: Orbis, 1936, 388 s.
  • WEYR, František. Československé právo ústavní. Praha: Melantrich, 1937, 339 s.
  • WEYR, František. Dobroslav Krejčí. Praha: Nákladem České akademie věd a umění, 1937, 55 s.
  • WEYR, František. Vysokoškolská autonomie a svoboda bádání: večer klubu Přítomnost dne 16. prosince 1936. Praha: Fr. Borový, 1937, 26 s.
  • HÁCHA, Emil; HOETZEL, Jiří; WEYR, František; LAŠTOVKA, Karel. Slovník veřejného práva československého. Svazek IV, S až T. Brno: Polygrafia, Rudolf M. Rohrer, 1938, 995 s.
  • WEYR, František; KALFUS, Josef; TILL, Josef (eds.). Englišova šedesátka: ke dni 17. srpna 1940. Praha: Nákladem kroužku přátel profesora Dr. Karla Engliše, 1940, 145 s.
  • WEYR, František. Úvod do studia právnického: (normativní teorie). Brno: Nákladem Čs. Akademického spolku Právník, 1946, 94 s.
  • HOETZEL, Jiří; WEYR, František. Slovník veřejného práva československého. Svazek V, U až Ž. Brno: Rovnost, 1948, 1098 s.
  • WEYR, František. Paměti 1. Za Rakouska (1879–1918). Brno: Atlantis, 1999, 486 s. ISBN 80-7108-193-0.
  • WEYR, František. Paměti 2. Za republiky (1918–1939). Brno: Atlantis, 2001, 518 s. ISBN 80-7108-194-9.
  • WEYR, František. Paměti 3. Za okupace a po ní (1939–1951). Brno: Atlantis, 2004, 230 s. ISBN 80-7108-195-7.

5. Použitá literatura

  • ADAMOVÁ, Karolina. František Weyr. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra (ed.). Antologie československé právní vědy v meziválečném období (1918–1938). Praha: Linde, 2009, 694 s. ISBN 978-80-7201-750-8.
  • BOHÁČKOVÁ, Renata. Život a dílo prof. JUDr. Františka Weyra, Brno: Masarykova univerzita, 1993, 61 s. ISBN 80-210-0687-0.
  • František Weyr [online]. [cit. 28. 12. 2010]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2282
  • František Weyr [online]. [cit. 28. 12. 2010]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/weyr.html
  • MACHALOVÁ, Tatiana. Úvod do právní filozofie. I. díl. Brno: Právnická fakulta MU, 1998, 162 s. ISBN 80-210-1829-1.
  • WEYR, František. Paměti 1. Za Rakouska (1879–1918). Brno: Atlantis, 1999, 486 s. ISBN 80-7108-193-0.
  • WEYR, František. Paměti 2. Za republiky (1918–1939). Brno: Atlantis, 2001, 518 s. ISBN 80-7108-194-9.
  • WEYR, František. Paměti 3. Za okupace a po ní (1939–1951). Brno: Atlantis, 2004, 230 s. ISBN 80-7108-195-7.

Poznámky pod čarou

1. Blíže viz MACHALOVÁ, Tatiana. Úvod do právní filosofie. I. díl. Brno: Právnická fakulta MU, 1998, s. 89 a násl. ISBN 80-210-1829-1.

RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012