Jan Vážný (1891 – 1942)

1. Základní údaje

  • Významný vysokoškolský pedagog,
  • od roku 1920 jmenován docentem pro obor římské právo,
  • od roku 1921 mimořádný a od roku 1927 řádný profesor římského práva,
  • člen Učené společnosti Šafaříkovy a korespondent Instituto di studi legislativi v Římě, člen Československé národní rady badatelské a náměstek starosty Právnické jednoty moravské,
  • v akademickém roce 1932/33 děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity,
  • zapojen do ilegálního hnutí vysokoškolských pedagogů (člen odbojové skupiny ÚVOD), 23. 12. 1941 zatčen a vězněn v Brně, dne 4. 2. 1942 převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde podlehl nelidskému zacházení.

Základní data:

Tituly:prof., JUDr.
Datum narození:1. 1. 1891
Místo narození:Praha
Datum úmrtí:18. 4. 1942
Místo úmrtí:Mauthausen

Vzdělání:

  • gymnázium v Truhlářské ulici v Praze (1909 maturitní zkouška),
  • 1909–1913 Právnická fakulta UK (tehdy české univerzity po rozpadu Karlo-Ferdinandovy univerzity) v Praze (1914 titul JUDr. tamtéž),
  • studijní pobyty na univerzitě v Římě (1919–1920) a v Palermu (1922),
  • 1920 titul docent, 1921 mimořádný profesor, 1927 řádný profesor římského práva.

2. Ze života

Jan Vážný se narodil dne 1. ledna 1891 v Praze. Navštěvoval gymnázium v Truhlářské ulici, kde úspěšně maturoval v roce 1909. V témže roce také zahájil studia na Právnické fakultě tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, volba studia práv zajisté byla ovlivněna i rodinou. Vážného strýc, prof. JUDr. František Vážný (1868–1941), byl profesorem civilního řízení soudního na brněnské právnické fakultě Masarykovy univerzity, byl druhým prezidentem Nejvyššího soudu, místopředsedou Ústavního soudu, členem mezinárodního smírčího soudu v Haagu a starostou Právnické jednoty moravské. Prof. František Vážný stál u vydávání Sbírky rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ve věcech občanských.[1] V právnických šlépějích šel i Vážného bratr, doc. JUDr. František Vážný (1895-1953), který pracoval jako vyšší úředník na ministerstvu pošt a telegrafů, pedagogicky působil na české technice v Praze a na brněnské právnické fakultě Masarykovy univerzity.[2]

Ze studijních záznamů vyplývá, že Jan Vážný studoval velmi úspěšně a již v této době se intenzivně začal zajímat o odborné studium římského práva u profesora Leopolda Heyrovského.[3] Jan Vážný svá právnická studia zakončil v roce 1914. Vzhledem k tomu, že byl nevoják, nenarukoval do armády a 1. listopadu 1914 nastoupil na místo soudního čekatele. Dne 12. prosince téhož roku získal titul doktora obojího práva a 7. května 1919 byl jmenován soudcem obvodního vrchního soudu v Praze. Jako soudce však působil velmi krátce, protože ještě na podzim téhož roku zahájil postgraduální studium (1919–1920) na Královské univerzitě v Římě u prof. Pietra Bonfanteho, což mělo rozhodující význam pro jeho další život, kdy se orientoval na italskou právní romanistiku.

Již v roce 1920 předložil habilitační spis Actiones poenales. Jeho oponenty byli profesor L. Heyrovský a profesor J. Vančura. Svůj habilitační spis, zabývající se poenálními žalobami, dne 16. prosince 1920 úspěšně obhájil, následující den byl rozhodnutím ministerstva školství jmenován docentem pro obor římské právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Přepracovaný habilitační spis Jan Vážný v roce 1922 vydal v Bratislavě. Jeho habilitační práce vznikala v druhé polovině roku 1919 a první polovině roku 1920 v době jeho studií v Římě u profesora Pietra Bonfanteho.[4] V tomto spise se Jan Vážný vývojově zabýval pojmem a strukturou soukromých trestních žalob.

Jan Vážný v letech 1920–1921 přednášel římské právo, ale velmi brzy obdržel nabídku z nově založené Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou Jan Vážný přijal, a dne 20. května 1921 byl prezidentem republiky jmenován mimořádným profesorem římského práva bratislavské právnické fakulty. V Bratislavě Jan Vážný pedagogicky i vědecky působil až do roku 1927.

Prázdnin roku 1922 využil Jan Vážný k dalšímu studijnímu pobytu opět v italském Palermu u profesora Salvatora Riccobona. V období svého bratislavského působení vydal své větší práce (Custo123456789dia v právu římském, 1925; Římské právo obligační, část I., 1924, část II., 1927). Jan Vážný se účastnil i společenského vědeckého života a stal se členem bratislavské Učené společnosti Šafaříkovy a korespondentem Instituto di studi legislativi v Římě.

Další a poslední změna vědecko-pedagogického působiště nastala v životě Jana Vážného jmenovacím dekretem prezidenta republiky ze dne 22. prosince 1927 s účinností od 20. prosince 1927, kdy se stal posilou pedagogického sboru Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Prostředí brněnské právnické fakulty mu nebylo cizí, neboť již od školního roku 1921/22 pravidelně dojížděl do Brna, nejprve na přednášky a semináře z římského práva a od školního roku 1922/23 i na doplňující přednášky z papyrologie. V Brně bydlel Jan Vážný na dvou místech, a to na adrese Sedlákova 16 a Rudišova 3 (kde např. bydlel i jeho kolega Jaroslav Kallab).[5]

Jan Vážný se aktivně zapojil i do práce politické, když se stal se členem odbojové skupiny ÚVOD. Dne 23. prosince 1941, tedy v období tzv. první heydrichiády, byl s celou skupinou brněnských vysokoškolských profesorů zatčen. Na brněnském gestapu byl podroben řadě drastických výslechů. Dne 4. února 1942 byl s ostatními převezen do Mauthausenu, jednoho z nejhorších koncentračních táborů Třetí říše. Práce v tamějším lomu, úplavice a flegmóna podlomily jeho zdraví natolik, že za necelé dva měsíce po transportu – prakticky umučen – zemřel. Stalo se tak 18. dubna 1942 a profesoru Vážnému bylo pouhých 51 let.

3. Dílo

Jan Vážný se v Brně zapojil nejenom do pedagogického a vědeckého života, ale i do akademického života. V akademickém roce 1932/33 byl děkanem fakulty. Z titulu této funkce byl v témže školním roce členem senátu Masarykovy univerzity a v tomto orgánu setrval i v následujícím školním roce 1933/34 jako proděkan.

Jan Vážný byl nejen významným pedagogem, ale i výraznou vědeckou autoritou, což se odráží v jeho rozsáhlém vědeckém díle,[6] které po sobě zanechal. Prof. Jiří Cvetler (Sborník věd právních a státních, 1946) spatřoval v jeho díle trojí proud. Především výlučně vědecký, dále pak pedagogický ve vztahu ke studujícím právní vědu a nakonec popularizační ve vztahu k právnické veřejnosti. Všechny tři proudy se vzájemně prolínají, tvoří komplexní celek práce vědce, který měl vždy na mysli souvislost římského práva s právními normami a právními jevy nové doby, jakož i to, že na úrovni vedení a ovlivňování studentů i celé právnické obce závisí úroveň praxe i dalšího rozvoje právní vědy.[7]

Vědecká práce Jana Vážného byla ovlivněna za univerzitních studií především profesorem Leopoldem Heyrovským, v době studijního pobytu v Římě pak profesorem Pietrem Bonfantem. Zaměření Bonfantovy školy, o němž referoval Jan Vážný ve svých prvních literárních pracích, jej přivedlo ke studiu otázek římského obligačního práva, jemuž pak věnoval největší část své badatelské práce. Byly to například práce Nejnovější věda italská o definicích římských obligací nebo Nové theorie italské o vzniku římské obligace, publikované ve Sborníku věd právních a státních v roce 1920. Počáteční vliv Bonfantovy školy byl u něj brzy vyvážen syntetickými snahami Riccobonova směru. To je patrné z jeho další literární činnosti.

V dalších letech v Bratislavě publikoval Římské právo obligační (I., 1924; II., 1927). S využitím poznatků z těchto prací zaměřil svou pozornost na problém odlišení ručení za výsledek od ručení za vinu. Spis Custodia v římském právu (Bratislava, 1925) je úhrnným zpracováním otázek, o které se zajímala Bonfantova škola. Ta spatřovala hlavního vývojového činitele v působení poklasických a byzantských škol. Studie uveřejněné italsky v Bulletino dell´ Instituto di diritto romano (Il problema generale dei contratti a fevore di terzi nel diritto romano z roku 1932) a jinde ukazují, že to bylo nejprve obligační právo, v němž Jan Vážný získal doma i za hranicemi vědecký křest. Jeho usilovná a bohatá práce však pokračovala. V pracích o naturální obligaci z let 1928–1929 uveřejněných ve Vědecké ročence právnické fakulty Masarykovy univerzity (Obligaci in iudicium deducta a Závazky nedospělých v právu římském a byzantském), v pojednání Naturalis obligatio ve Studi in onore di P. Bonfante (IV, 1930) a v četných studiích k problematice viny (například K problematice viny v římském právu soukromém z roku 1930 nebo Svolgimento della responsabilita per culpa nel diritto romano z roku 1935) a smluv ve prospěch třetího (například Problém smlouvy ve prospěch třetího ve světle římské jurisprudence z roku 1931 nebo Appunti alla dottrina classica dei contratti a favore di terzu z roku 1934) již Jan Vážný studoval a řešil problémy s novým chápáním vnitřních činitelů klasického práva. Uznával zde v souladu s teorií italského romanisty Salvatora Riccobona převážně římský původ soukromoprávních nauk justiniánské kodifikace. V polovině třicátých let se Jan Vážný vyrovnal s otázkou vlivu římských právních idejí na platné právo v článku otištěném v Časopise pro právní a státní vědu (Římskoprávní ideje v občanském zákoníku a osnově, 1933) a na kongresu v Pavii (Idee romano nel diritto civile moderno, 1935) a posunul svůj zájem k problematice dědického práva. Výsledkem několika předběžných studií publikovaných česky i italsky byla poslední větší práce Jana Vážného, a to Pupilární substituce ve vývoji římského práva (K dějinnému vývoji dědického náhradnictví) z roku 1940. Předmětem autorova zájmu se v ní stal římským právem vytvořený pojem pupilární substituce, respektive jeho prvotní podoba, vývoj i osudy v pozdějším zákonodárství. Na vědecké práci Jana Vážného lze pozorovat, jak rozvíjel sféru poznatků, ale zároveň také překročil poznatky dřívější, které dalším zkoumáním nebo novými objevy upřesnil nebo obohatil. Tento pokrok je logicky provázen stále hlubším vztahem k teoretickým otázkám zkoumané problematiky. Svědčí o tom také pojetí jeho práce Právo praetorské v pojetí klasické jurisprudence ze Sborníku prací k poctě šedesátých narozenin Františka Weyra (1939), ve které zužitkoval některá hlediska normativní teorie pro konstrukci pramenů práva prétorského a pro výklad dynamického chápání práva u římských právníků. Studie Jana Vážného se tady rozbíhaly k rozvinutí základních otázek římského civilního procesu navazujíce na souhrnné zpracování této látky v jeho Římském procesu civilním z roku 1935. Myšlenkové bohatství těchto prací a jejich teoreticko-metodologická úroveň svědčily o tom, že úsilí Jana Vážného povede k přetváření nauky římského práva jak objasněním podstaty tehdejšího právního myšlení, tak v obecné právní teorii, zejména procesní.

Jeho badatelská činnost byla oceněna i za hranicemi, zejména v Itálii, což dokládají následující fakta. Hluboké poznání římského práva a metod právně historického bádání se promítlo do pedagogické práce Jana Vážného. Nové myšlenky dokázal studentům předávat jako samozřejmé pravdy, ač k nim docházel usilovným dlouholetým přemýšlením. Přestože sám literárně nepracoval v papyrologii, konal se záměrem doplnit výuku římského práva také speciální papyrologické přednášky a cvičení, které přináší, jak sám říkal, zajímavé srovnání s právem řeckým a zvláštní poučení přímým rozborem právních listin.

Nejvýznamnějším dokladem vědeckého rozměru Jana Vážného jsou učebnice, pozoruhodné svým pedagogickým zaměřením, myšlenkovým bohatstvím, originálním pojetím i kultivovanou formou sdělení. Bohužel nedokončen zůstal hlavní cíl snažení Jana Vážného, a to v zamýšlené Soustavě práva římského systematicky zpracovat celou oblast římského práva. Ovšem zásluhou Hynka Bulína ve spolupráci s Janem Vážným ml. byly v roce 1946 pro potřeby studentů brněnské právnické fakulty souhrnně vydány jeho dílčí práce Římské právo obligační (1924 a 1925), Vlastnictví a práva věcná (1937), Římské právo procesní (1935) a z rukopisu i Nauky všeobecné. Nelze nalézt lepšího vyjádření předností těchto prací, než reprodukovat slova Jiřího Cvetlera ze Sborníku věd právních a státních z roku 1946. J. Cvetler viděl jejich hodnotu ve „šťastném spojení požadavků kladených na vědeckou úvahu a na studijní, informativní pomůcku. Výklad je instruktivní, kde je třeba názorný, jako by byl zaměřen k důkazu, že i o nesnadných věcech, jichž se týkají některé partie spisu, lze psáti plynule a lehce.“

Toto vzácné spojení odborné a pedagogické stránky se uplatnilo i v popularizátorské činnosti Jana Vážného. Zejména v článcích v Časopise pro vědu právní a státní přesvědčivě dokazoval, že římské právo neztratilo na aktuálnosti a že zůstává nutnou součástí odborné výzbroje právníka i v nové době. Zřetelným důkazem, jak nenahraditelnou teoretickou bázi poskytuje římskoprávní chápání pozitivního práva, jsou například jeho úvahy nad § 609 všeobecného občanského zákoníku. Jan Vážný byl typem moderního vědce, který se v duchu současných požadavků, formulovaných prof. Koschakerem, vždy vyhýbal přemíře historičnosti, nedostatku skutečného juristického charakteru a dbal na metodologické zřetele, které by sblížily romanistickou doktrínu s požadavkem moderního právního myšlení. V tomto smyslu jeho vědecká osobnost představuje trvalou hodnotu naší i evropské právní romanistiky. Z existujících záznamů bohužel nelze přesně zjistit, jak často zajížděl do Itálie. Přesto si z kusých zpráv můžeme udělat alespoň částečný obraz o jeho zahraničních stycích. Tak například v roce 1932 se obrátil na ministerstvo školství se žádostí o příspěvek na velikonoční pobyt v Římě, kde se chtěl setkat s profesory P. Bonfantem a S. Riccobonem a současně provést korekturu svých prací připravených k vydání. Odpověď byla ale zamítavá. Záznam z roku 1934 má obdobný charakter. Jan Vážný žádal o příspěvek, aby se mohl zúčastnit právnického kongresu v Římě pořádaného k sedmistému výročí gregoriánského dekretálu a čtrnáctistého výročí Justiniánova kodexu. Odpověď ministerstva školství v archivních materiálech není připojena, ale z přípisu Jana Vážného datovaného dne 16. 3. 1938 vyplývá, že si účast hradil sám, stejně jako i v roce 1933, kdy šlo o kongres konaný v Bologni u příležitosti oslav Digest. Dne 10. dubna 1933 rektorát Masarykovy univerzity potvrdil, že se Jan Vážný, toho času děkan právnické fakulty, zúčastní kongresu římského práva konaného od 17. do 29. dubna v Bologni a v Římě. Podobná zpráva svědčí o účasti Jana Vážného (a profesora Boháčka) jako zástupce československých univerzit na oslavách profesora S. Riccobona v Palermu ve dnech 24. listopadu až 5. prosince 1936. Profesor Vážný tu přednesl projev za zahraniční romanisty, který následoval ihned po úvodním slově a je přesvědčivým důkazem o jeho vskutku světové vědecké pověsti. Jak sám Jan Vážný ve své zprávě uvedl, profesor Riccobono byl tím projevem poctěn a radostně jej přijal, nemluvě o tom, že mu během pobytu poskytl v osobních rozmluvách mnohé podněty pro další vědeckou práci a univerzitní přednášky. V dubnu 1938 se účastnil Congresso di studi Romani v Římě, kde v právnické sekci přednesl přednášku na téma Právo prétorské z hlediska normativního, v pojetí římské jurisprudence. Přednáška vzbudila velkou pozornost četných přítomných. Na zvláštní pozvání profesora Riccobona byl hostem v jeho exegetickém semináři v pontifikálním ústavu v Lateranu. A tak by bylo možno dále zobrazovat zvláštně těsné styky Jana Vážného s italskou právní vědou. Není pochyb, že pro něj šlo o spolupráci plodnou. Itálie pro něj byla pramenem poznání a duchovního obohacení, které vždy plně ve své práci zužitkoval (měl například k dispozici knihovnu prof. Bonfanteho). Zároveň však tato spolupráce přinášela prospěch celé československé vědě a sloužila její propagaci ve světě i rozvoji československo-italských kulturních styků. Konec konců šlo i o propagaci Masarykovy univerzity a zejména brněnské právnické fakulty. Oceněním zásluh prof. Vážného na poli vědy byla nepochybně jeho volba za člena Československé národní rady badatelské v Praze dne 5. dubna 1937. V roce 1939 se stal rovněž náměstkem starosty Právnické jednoty moravské. V období největší vědecké aktivity profesora Vážného zastihla okupace a poté uzavření českých vysokých škol. I když byl hluboce zdrcen, ani v této době nepřestal vědecky pracovat.

V Janu Vážném ztratila právněhistorická věda romanistu evropského formátu, vědce širokého rozhledu, jehož badatelská činnost byla již řadu let oceňována nejen doma, ale i v zahraničí, zejména v Itálii. Jeho dílo dodnes vzbuzuje obdiv a je inspirací pro dnešní romanisty.

4. Publikace

Periodické publikace

  • VÁŽNÝ, Jan. Nové theorie italské o vzniku římské obligace. Sborník věd právních a státních. 1920, roč. 20, s. 139–147.
  • VÁŽNÝ, Jan. Novější věda italská o definicích římských obligací. Sborník věd právních a státních. 1920, roč. 20, s. 135–139.
  • VÁŽNÝ, Jan. Continuatio furti. Sborník věd právních a státních. 1922, roč. 22, s. 58–79 (Pocta Heyrovskému).
  • VÁŽNÝ, Jan. E. Albertario: Actio de universitate et actio specialit. Sborník věd právních a státních. 1922, roč. 22, s. 88–93.
  • VÁŽNÝ, Jan. La funzione della „testatio“ nel Diritto funerario Romano. Palermo: Arti Grafiche Cav. Uff. G. Castiglia, 1922, 15 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. O významu t. zv. Testatio v římském právu pohřebním. Sborník věd právních a státních. 1922, roč. 22, s. 13–23 (Pocta Heyrovskému).
  • VÁŽNÝ, Jan. J. Vančura: Úvod do studia soukromého práva římského. Sborník věd právních a státních. 1923, roč. 23, s. 436–442.
  • VÁŽNÝ, Jan. K sedmdesátým narozeninám profesora Dra. Leopolda Heyrovského. Časopis pro právní a státní vědu. 1923, roč. 6, s. 1.
  • VÁŽNÝ, Jan. Pojem práva dědického a účelnost jeho dnešní struktury. Právny obzor. 1923, roč. 6, s. 97–103.
  • VÁŽNÝ, Jan. Za prof. Drem. Leopoldem Heyrovským. Časopis pro právní a státní vědu. 1924, roč. 7, 63 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Custodia. Cortona: Stab. Tip. Commerciale Francini, 1926, s. 101–159.
  • VÁŽNÝ, Jan. L. Heyrovský: Římský civilní proces. Sborník věd právních a státních. 1926, roč. 26, s. 194–203.
  • VÁŽNÝ, Jan. Miscellanea z římského práva obligačního. Naše právo a stát. 1928, s. 77–81.
  • VÁŽNÝ, Jan. Obligatio in iudicium deducta. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1928, roč. 7, s. 143–157.
  • VÁŽNÝ, Jan. O. Sommer: Prameny soukromého práva římského. Bratislava. 1928, roč. 2, s. 193–799.
  • VÁŽNÝ, Jan. Naturalis obligatio. Pavia: Premiata tipografia successori fratelli Fusi, 1929, 52 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Závazky nedospělých v právu římském a byzantském. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1929, roč. 8, s. 174–222.
  • VÁŽNÝ, Jan. K 1 400. výročí Digest (15. prosince 1930). Časopis pro právní a státní vědu. 1930, roč. 13, s. 280–283.
  • VÁŽNÝ, Jan. K problému viny v římském právu soukromém (Tutela). Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1930, roč. 9, s. 199–220.
  • VÁŽNÝ, Jan. K šedesátým narozeninám profesora JUDra Josefa Vančury. Časopis pro právní a státní vědu. 1930, roč. 13, s. 133–134.
  • VÁŽNÝ, Jan. Za profesorem Vančurou. Právník. 1930, roč. 69, s. 337–338.
  • VÁŽNÝ, Jan. Problém smlouvy ve prospěch třetího ve světle římské jurisprudence. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1931, roč. 10, s. 118–134.
  • VÁŽNÝ, Jan. Il problema generale dei contratti a favore di terzi nel Diritto Romano. Roma: Industria Tipografica Romana, 1932, 46 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. RICCOBONO, S. Pravda o domnělých archaistických tendencích Justiniánových. Přeložil Jan Vážný. Časopis pro právní a státní vědu. 1932, roč. 15, s. 275–286.
  • VÁŽNÝ, Jan. L. 45, § 2, D 45, 1 (K problému smluv ve prospěch třetího). Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1933, roč. 12, s. 105–111.
  • VÁŽNÝ, Jan. O. Sommer: Prameny soukromého práva římského, 2. vydání. Bratislava. 1933, roč. 7, s. 481–482.
  • VÁŽNÝ, Jan. Římské právní ideje v občanském zákoníku a osnově. Časopis pro právní a státní vědu. 1933, roč. 16, s. 171–186.
  • VÁŽNÝ, Jan. Appunti alla dottrina classica dei contratti a favore di terzi. Palermo: Arti grafice comm. Giuseppe Castiglia, 1934, s. 261–271.
  • VÁŽNÝ, Jan. Dodatky k institucím římského práva. Právník. 1934, 17 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. In tema di responsabilità contrattuale per colpa nel diritto romano. In: Acta Congressus iuridici internationalis VII saeculo a Decretalibus Gregorii IX et XIV a Codice Iustiniano promulgatis. Roma, 1934.
  • VÁŽNÝ, Jan. O. Sommer: Učebnice soukromého práva římského. Díl I. Sborník věd právních a státních. 1934, roč. 34, s. 192–196.
  • VÁŽNÝ, Jan. Reforma právnického studia. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1934–1935, roč. 13, s. 42–49.
  • VÁŽNÝ, Jan. Idee romane nel diritti civile moderno. In: Atti di Congresso internazionale di diritto romano. Pavia, 1935, s. 439–450.
  • VÁŽNÝ, Jan. Svolgimento della responsabilità per colpa nel diritto romano. Roma: Apud custodiam librariam pont. instituti utriusque iuris, 1935, 13 s. (pozn.: autor uveden jako „Giovanni Wážný“)
  • VÁŽNÝ, Jan. Teorie římského práva a moderní právní věda. Časopis pro právní a státní vědu. 1935, roč. 18, s. 344–347.
  • VÁŽNÝ, Jan. Un Esempio dello svolgimento dottrinale classico. La Responsabilità del tutora. Pavia: Fratelli Fusi, 1935, s. 527–541.
  • VÁŽNÝ, Jan. O. Sommer: Učebnice soukromého práva římského. Díl II. Časopis pro právní a státní vědu. 1938, roč. 21, s. 43–44.
  • VÁŽNÝ, Jan. K problému pupilární substituce (Nesoulad mezi právním pojmem a praktickou funkcí). In: Sborník prací k poctě šedesátých narozenin Jaroslava Kallaba. Praha: Nakladatelství Orbis, 1939, s. 285–295.
  • VÁŽNÝ, Jan. La sostituzione pupillare nella giurisprudenza classica. Milano: Dott. A. Giuffrè - editore, 1939, s. 68–118.
  • VÁŽNÝ, Jan. Právo praetorské v pojetí klasické jurisprudence. In: ENGLIŠ, Karel. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin Františka Weyra. Praha: Nakladatelství Orbis, 1939, s. 271–276.
  • VÁŽNÝ, Jan. Článek o právnické terminologii smluv. Lidové noviny, 16. 6. 1940.
  • VÁŽNÝ, Jan. K § 609 občanského zákona. Časopis pro právní a státní vědu. 1940, roč. 23, s. 11–17.
  • VÁŽNÝ, Jan. K úmrtí profesora Sommera. Časopis pro právní a státní vědu. 1940, roč. 23, s. 211–214.
  • VÁŽNÝ, Jan. Note critiche ed esegetiche alla sostituzione pupillare. Bullettino dell’Instituto di diritto romano. 1940, roč. 47, s. 31–46.
  • VÁŽNÝ, Jan. Osservazioni generali sulla sentenza e la res iudicata. Bullettino dell’Instituto di diritto romano. 1940, roč. 47, s. 108–136.
  • VÁŽNÝ, Jan. Quasipupilární substituce. Časopis pro právní a státní vědu. 1940, roč. 23, s. 183–190.
  • VÁŽNÝ, Jan. Res iudicata a actio judicati. Časopis pro právní a státní vědu. 1940, roč. 23.
  • VÁŽNÝ, Jan. Rozsudek s hlediska statického a dynamického (studie romanistická). Časopis pro právní a státní vědu. 1940, roč. 23, s. 149–154.
  • VÁŽNÝ, Jan. K pojmu vynesení rozsudku. Časopis pro právní a státní vědu. 1941, roč. 24, s. 207–215.
  • VÁŽNÝ, Jan. Rozsudek a rozhodčí nález v právu římském. Časopis pro právní a státní vědu. 1941, roč. 24, s. 109–114.
  • VÁŽNÝ, Jan. Il valore normativo del diritto pretorio nel pensiero dei giuristi romani. In: ATTI, V. Congresso nazionale di studi romani. Bologna, 1946, s. 39–44.

Neperiodické publikace

  • VÁŽNÝ, Jan. Actiones poenales : pojem a struktura soukromých žalob trestních ve vývoji práva římského a hlavní problémy romanistické, sem se vztahující. Bratislava: Universita Komenského, 1923, 121 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Římské právo obligační. Část I. Bratislava: Universita Komenského, 1924, 140 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Custodia v právu římském (příspěvek k vývoji a úpadku soukromoprávního ručení za výsledek). Bratislava: Universita Komenského, 1925, 86 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. HEYROVSKÝ, L. Dějiny a systém soukromého práva římského. Upravili Otakar Sommer a Jan Vážný. 6. vyd. Bratislava: Universita Komenského, 1927.
  • VÁŽNÝ, Jan. Římské právo obligační. Část II. (Zánik obligace a nauky o objektu a subjektu obligace.). Bratislava: Universita Komenského, 1927.
  • VÁŽNÝ, Jan. HEYROVSKÝ, L. Dějiny a systém soukromého práva římského. Díl 2. Upravili Otakar Sommer a Jan Vážný. 7. vyd. Bratislava: Universita Komenského, 1929.
  • VÁŽNÝ, Jan. BONFANTE, P. Instituce římského práva. Přeložil Jan Vážný. 9. vyd. Brno: Čs. A. S. Právník, 1932, xx+745 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Římský proces civilní. Praha: Melantrich, 1935, 125 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Vlastnictví a práva věcná. Brno: Čs. A. S. Právník, 1937, 140 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Pupilární substituce ve vývoji římského práva. Praha: Česká akademie věd a umění, 1940, 64 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Římské právo obligační. Část I. - II. 2. vyd. Brno: Čs. A. S. Právník, 1946, 235 s.
  • VÁŽNÝ, Jan. Soustava práva římského. Díl I., Nauky všeobecné. Brno: Čs. A. S. Právník, 1946, 53 s.

5. Použitá literatura

  • Archív MU v Brně
  • FALADA, David. Jan Vážný. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra a kol. Antologie československé právní vědy v meziválečném období (1918 – 1938). Praha: Linde, 2009, s. 196n. ISBN 978-80-7201-750-8.
  • Jan Vážný [online]. [cit. 28. 12. 2010]. Dostupné z: http://www.historyoflaw.eu/czech/Vazny-medajlonek.pdf
  • Jan Vážný [online]. [cit. 28. 12. 2010]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=425
  • MLYNÁRIK, Ján. Čeští profesoři na Slovensku. I., Praha, 1994.
  • SCHELLE, Karel. Prof. JUDr. Jan Vážný. Universitas. 2007, roč. 39, č. 4, s. 43–44. ISSN 1211-3384.
  • SCHELLE, Karel; KADLECOVÁ, Marta. Život a dílo prof. JUDr. Jana Vážného. In: SCHELLE, Karel. Římské právo a jeho odkaz v současném právu (Sborník z vědecké konference věnované prof. JUDr. Janu Vážnému). Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 26–28. ISBN 80-210-499-1.
  • SCHELLE, Karel; KADLECOVÁ, Marta; ŽIDLICKÁ, Michaela. Život a dílo prof. JUDr. Jana Vážného. Právnické sešity, č. 33. Brno: Masarykova univerzita 1993, 13 s. ISBN 80-0654-0.
  • SCHELLE, Karel; VOJÁČEK, Ladislav. Právní dějiny a brněnská právnická fakulta (1919-2009). Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2009, 290 s. ISBN 978-80-904522-1-3.
  • SCHELLE, Karel; ŽIDLICKÁ, Michaela. Bibliografie prof. JUDr. Jana Vážného. In: SCHELLE, Karel. Římské právo a jeho odkaz v současném právu (Sborník z vědecké konference věnované prof. JUDr. Janu Vážnému). Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 47–50. ISBN 80-210-499-1.
  • SKŘEJPKOVÁ, Petra a kol. Antologie československé právní vědy v meziválečném období (1918-1938). Praha: Linde, 2009, 694 s. ISBN 978-80-7201-750-8.

Poznámky pod čarou

1. SKŘEJPKOVÁ, Petra a kol. Antologie československé právní vědy v meziválečném období (1918-1938). Praha: Linde, 2009, s. 196. ISBN 978-80-7201-750-8.
2. Tamtéž, s. 196.
3. SCHELLE, Karel; VOJÁČEK, Ladislav. Právní dějiny a brněnská právnická fakulta (1919-2009). Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2009, s. 84. ISBN 978-80-904522-1-3.
4. Viz předmluva publikace VÁŽNÝ, Jan. Actiones poenales: pojem a struktura soukromých žalob trestních ve vývoji práva římského a hlavní problémy romanistické, sem se vztahující. Bratislava: Universita Komenského, 1923, 121 s.
5. Viz Jan Vážný [online]. [cit. 28. 12. 2010]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=425
6. Jehož hodnocení je přejato z publikace SCHELLE, Karel; VOJÁČEK, Ladislav. Právní dějiny a brněnská právnická fakulta (1919-2009). Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2009, s. 85 a násl. ISBN 978-80-904522-1-3.
7. SCHELLE, Karel; VOJÁČEK, Ladislav. Právní dějiny a brněnská právnická fakulta (1919-2009). Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2009, s. 85. ISBN 978-80-904522-1-3.

RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012