GERLICH, Karel, Skutkové zjištění a právní posouzení v soudním řízení. Studie k reviznímu a zrušovacímu řízení před nejvyšším soudem. Praha – Brno: Orbis, 1934, XVII + 57 s.

V první (obecné) části nepříliš obsáhlé práce autor tradičně vykládal vlastní pojetí základních pojmů normativní teorie a od nich pak pozvolna přešel k řešení konkrétních problémů své disciplíny. K meritu věci se dostal zejména prostřednictvím svérázně interpretovaného Weyrova pojetí jednotného právního řízení jako normotvorného procesu. Vytyčoval v něm tři základní fáze – skutkové zjištění, interpretaci a aplikaci. Do civilního soudního procesu zahrnoval všechny úkony soudce a procesních stran, které směřují k tomu, aby byl soukromoprávní nárok jednou provždy určen a přestal být možným zdrojem sporů a neshod. Procesním právem v objektivním smyslu pro něj byl soubor právních pravidel, upravujících tyto úkony, procesním právem v subjektivním smyslu souhrn práv stran na procesní úkony a na účast na těchto úkonech. Své obecné závěry aplikoval na konkrétní skutečnosti v dovolacím civilním řízení a ve zrušovacím trestním řízení. Chtěl tím podobně jako jiní jeho druhové mimo jiné dokázat, že normativní teorie umožňuje najít a řešit společné problémy, vyskytující se v různých právních odvětvích a dosud vnímané a řešené jen odděleně. Potřebu rozlišování skutkového základu a právního posouzení ukazoval i na judikatuře Nejvyššího soudu. Upozornil také na to, že v pojetí právních normativistů má projev vůle v civilním a trestním právu zásadně odlišnou povahu: zatímco v civilním právu se jim právní jednání jevilo jako norma, v trestním právu bylo porušením povinnosti.

(VOJÁČEK, Ladislav, Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919 – 1939. In: MALÝ, Karel – SOUKUP, Ladislav (eds.), Československé právo a právní věda v meziválečném období a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010, s. 179; upraveno autorem.)


RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012