Základní pojmy obecného finančního práva

ČAKRT, Kazimír, Základní pojmy obecného finančního práva. Praha – Brno: Orbis, 1934, XV + 145 s.

Podobně jako další přívrženci normativní teorie pokusil se aplikovat její přístupy na svůj obor, v tomto případě na obor finančního, respektive daňového („berního“) práva. Svou pozornost soustředil jen na vybrané problémy berního práva. Odmítl jeho tradiční účelové vymezení, podle nějž jsou berním právem všechny normy, jejichž společným účelem je zajistit státu od podřízených hospodářských subjektů příjmy na úhradu jeho vydání. Místo toho prosazoval vymezení čistě formální a za berní právo považoval soubor norem, které mají aplikovat berní úřady ve své specifické kompetenci. Formálního kriteria, příslušnosti jednotlivých orgánů, se přidržel i při členění berního práva na právo přímých daní, nepřímých daní, cel a jiných dávek. Dále se pokusil vyabstrahovat typickou berněprávní normu a dospěl k závěru, že musí zkonstruovat normy dvě: platební normu a normu kontrolní. Platební norma spojovala povinnost odvádět státu určitou peněžitou částku s existencí určitého vztahu mezi jednotlivcem a určitým majetkovým stavem, kontrolní norma ukládala povinnost podílet se na kontrole vykonávané berními orgány. V duchu normativní teorie se také pokusil vymezit rozdíl mezi přímými a nepřímými daněmi. Odvíjel jej od různosti řízení, jímž se zjišťuje vyměřovací základ daně: u přímých daní jde o oceňování vztahových vlastností, hodnot, což vyžaduje složitější postup a spoluúčast poplatníka, zatímco u nepřímých daní se zjišťují přirozené vlastnosti, resp. sčítají fyzické jednotky.

(VOJÁČEK, Ladislav, Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919 – 1939. In: MALÝ, Karel – SOUKUP, Ladislav (eds.), Československé právo a právní věda v meziválečném období a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010, s. 207; upraveno autorem.)


RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012