Základy hospodářského myšlení

ENGLIŠ, Karel, Základy hospodářského myšlení. Brno: Barvič & Novotný, 1922, 128 s.

Při vymezování hospodářské vědy rozdělil empirické vědy podle jednotlivých způsobů pozorování skutečnosti na přírodní, teleologické a normativní. V rámci toho vědy dále členil na teoretické, které nehodnotí a jen konstatují, buď že něco je, nebo že něco je chtěno, anebo že něco má být, a hodnotící vědy praktické. Po roztřídění empirických věd se soustředil na hospodářskou vědu. Charakterizoval její předmět, způsob pozorování, vnitřní strukturu a zákony. Určující mu při tom byl způsob pozorování, protože za předmět hospodářské vědy označil vše, co lze registrovat jejím specifickým způsobem pozorování. Při té příležitosti zpochybňoval dřívější snahy vymezit předmět hospodářské vědy potřebami, principem hospodárnosti, psychickými aspekty nebo učením o statcích. Vesměs argumentoval tím, že všechna uvedená vymezení viděla předmět hospodářské vědy jako předem daný, zatímco podle jeho pojetí vznikal až určitým způsobem pozorování. Oním specifickým způsobem nazírání skutečnosti charakteristickým pro hospodářskou vědu mu bylo teleologické nazírání, neboť všechny skutečnosti všeobecně považované za hospodářské (náklad a výnos, hodnota, potřeba, užitečnost, škoda a další) můžeme vnímat jako chtěné (nebo nechtěné), jako prostředky a účely. To samo mu však k vymezení předmětu hospodářské vědy stačit nemohlo, protože teleologicky je možné vnímat i jiné než hospodářské skutečnosti. Hledal proto specifikum hospodářského účelu, které by hospodářské skutečnosti odlišilo od jiných teleologicky vnímaných skutečností („zjevů“), a našel je v obsahu – v tom, „co je chtěno“. Zatímco to, „co být má“, je normou, to, „co je chtěno“, mu bylo postulátem. Postulátem mu subjektivně bylo „minimum strasti“ a objektivně zákonodárcova snaha uskutečňovat „ideál člověka a společnosti (národa)“, obojí vnímané buď z pohledu individua, nebo celku.

Dvojakost hospodářského postulátu (subjektivního a objektivního) podle Engliše předurčuje soustavu hospodářské vědy. V jeho pojetí do ní patřila především hospodářská teorie, respektive dvě teorie, z nichž první – subjektivistická – vykládá, jak lidé žijí podle subjektivního hospodářského postulátu minima strasti, a druhá – objektivistická – se orientuje na péči o člověka z hlediska ideálu člověka a společnosti, tedy objektivního hospodářského postulátu. Druhou součást jeho hospodářské vědy tvořila vědecká hospodářská praxe (vědecká sociální politika), která dává návod k praktickému hospodářskému jednání a jejímž základem je objektivní hospodářský postulát člověka a společnosti (národa). Obě pak doplnil hospodářskou historií, kauzální vědou o vývoji hospodářství, zahrnující podle Engliše i statistiku. V tomto posledním bodě, když do hospodářské vědy včlenil i kauzální (tedy nikoliv teleologickou) hospodářskou historii, se ovšem Engliš zpronevěřil logice svého vymezení hospodářské vědy, označené za vědu charakterizovanou teleologickým viděním okolního světa, resp. zřejmě spíše nedomyslel důsledky toho, že hospodářskou vědou někdy označoval jen hospodářskou teorii, která je doménou teleologického uvažování, a někdy hospodářskou vědu v uvedeném širokém pojetí.

V duchu svých předchozích obecnějších úvah o teleologickém pozorování a hospodářské vědě K. Engliš nakonec vyložil základní poznatky subjektivistické, tedy z postulátu minima strasti vyvozené, hospodářské teorie. Vycházel při tom z premisy, že každý hospodařící člověk má subjektivní postulát minima strasti a pod tímto zorným úhlem vnímá okolní svět. Za subjekt hospodářského myšlení, které vidí jen účely a prostředky, považoval vnímající, myslící, cítící a chtějící lidský intelekt, za objekt vše, co tento intelekt chce nebo nechce. V návaznosti na to pak vyložil pojmy potřeba, hospodářský statek, hospodářský děj, náklad a výnos ad. Formuloval tu i zákony individuálního hospodaření a popsal mechanismus směnného společenství, zejména důsledky zavedení peněz.

(VOJÁČEK, Ladislav, Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919 – 1939. In: MALÝ, Karel – SOUKUP, Ladislav (eds.), Československé právo a právní věda v meziválečném období a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010, s. 201 – 202; upraveno autorem.)


RSS Webdesign: NETservis s.r.o. copyright © Masarykova univerzita 2012