Obec jako vlastník kulturní památky - vybrané právní aspekty (doc. JUDr. Petr Havlan, CSc.)

Obce jsou významnými vlastníky, přičemž to platí i pro sféru kulturních památek. Jsou však obce běžnými vlastníky, nebo pro ně, vlivem jejich veřejnoprávní povahy, platí jistá specifika? Jak se to kupř. projevuje právě u vlastnictví kulturních památek?

Správní trestání v digitálním prostředí: identifikace pachatele a spravedlivý proces (JUDr. Radislav Bražina, Ph.D.)

Digitální prostředí přináší nové výzvy pro správní trestání, zejména v případech porušování povinností při podnikání v online prostředí. Práce se zaměří mj. na otázku, jak správní orgány identifikují a sankcionují pachatele v prostředí internetu a zda současná právní úprava umožňuje spravedlivé a efektivní trestání pachatelů. Dílčím cílem bude zhodnotit právní úpravu z hlediska uplatnění zásad spravedlivého procesu a proporcionality sankcí za porušení povinností v prostředí internetu.

 Digitalizace procesů dle stavebního zákona - aktuální otázky (JUDr. Alena Kliková, Ph.D.)

Digitalizace stavebního řízení a dalších procesů souvisejících s povolováním staveb je v současné době velmi aktuální a diskutované téma. Problematika digitalizace procesů dle stavebního zákona byla jedním z deklarovaných cílů novelizace veřejného stavebního práva a měla zajistit zrychlení procesu povolování staveb a odstranění průtahů, které omezovaly výstavbu. V praxi však proces digitalizace nebyl dokončen tak, aby se deklarovaného cíle dalo dosáhnout. V návaznosti na to, vyvstává řada otázek, jak lze současnou situaci řešit. Práce se zaměří na otázky, zda by v případě kvalitní a funkční digitalizace byl splněn cíl zrychlení stavebních procesů? Jakým způsobem lze za současného stavu zajistit fungování dotčených orgánů veřejné správy a řádného provedení všech procesů dle stavebního zákona? Popř. na jiné související otázky.

 Pachatel Helmut jako symptom dysfunkce institutu přestupku provozovatele vozidla (Mgr. Petr Novotný, LL.M.)

Přestupek provozovatele vozidla je institutem zákona o provozu na pozemních komunikacích, který bez nadsázky nemá v České republice, co do četnosti a způsobu využití ve srovnání s jinými skutkovými podstatami, obdoby. Právní úprava přestupku provozovatele doznala v posledních letech značných změn, které jsou na jedné straně poháněny až bezhlavou honbou za zinkasováním určené částky nebo pokuty, na straně druhé jsou taženy do extrému nejrůznějšími praktikami obviněných, které mnohdy hraničí se zneužitím práva a dobrými mravy.

Student má široké pole působnosti - od konfrontace samotné konstrukce objektivní odpovědnosti provozovatele a jeho ústavnosti, přes konformitu dílčích praktik (“Helmut”, “Deathmut”, aj.) se zákonem, až po úvahy nad tím, zda tento institut skutečně něčemu pomáhá, nebo spíše škodí a slouží primárně k výběru peněz (vyjít lze ze statistik a studií, které lze číst i tak, že např. úsekové měření způsobuje vyšší nehodovost).

 Tahanice o vyjádření zadavatele - “aby se vlk nažral a koza zůstala celá” (Mgr. Petr Novotný, LL.M:)

Kontroverzním institutem zákona o zadávání veřejných zakázek, který prakticky již od okamžiku přijetí zákona plodí četné spory (vč. zrušení části úpravy Ústavním soudem), je speciální úprava šetření podnětu dle § 258 ZZVZ. Pokud již Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podnět prošetřuje, zpravidla si od zadavatele vyžádá zaslání dokumentace a vyjádření - a to i opakovaně. Vzniká zde mnohdy až komická situace. Na jedné straně Úřad, jehož jediným relevantním zdrojem informací je mnohdy právě zadavatel. Na straně druhé zadavatel, který tuší, že každá informace, kterou poskytne, se může obrátit proti němu v přestupkovém řízení. (Anebo ne?). Nabízí se v práci se zabývat dílčími otázkami, které s tímto institutem souvisí. V prvé řadě, zda a v jakém rozsahu je zadavatel povinen předložit Úřadu dokumentaci k veřejné zakázce a nějaké vyjádření. Tutéž otázku si lze klást v případě, kdy k takovým výzvám dochází opakovaně (Úřad kontinuálně sbírá a vyhodnocuje podklady, aby ne/zahájil správní řízení). Jaké jsou procesní limity této situace, kdy správní řízení formálně neběží? Je možné takto získaná vyjádření zadavatele následně v přestupkovém řízení použít jako důkaz?

 Zneužití práva na informace jako důvod pro odmítnutí žádosti (JUDr. David Hejč, Ph.D.)

Právo na informace patří mezí základní politická práva a jde o právo ústavně garantované. Realizováno je prostřednictvím zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který umožňuje každému žádat informace (nejen) o veřejné správě. Jde o součást kontroly výkonu státní moci veřejností, neboť umožňuje participaci občanské společnosti na věcech veřejných. Uvedené je z hlediska podmínek demokratického právního státu významné, a proto případné omezení práva na informace může být dáno pouze zákonem, při respektování nezbytnosti ochrany práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví a mravnosti. Na druhou stranu právo na informace nesmí být uplatňováno vůči subjektům povinným poskytovat informace šikanózním způsobem, ani tak, aby vedlo k paralýze daného povinného subjektu apod. Práce SVOČ se může věnovat úvahám nad střetem mezi ústavně garantovaným právem na informace na straně jedné a jeho limitem v podobě zákazu zneužití práva na straně druhé.

 Opatření obecné povahy při výkonu veřejné správy – možnosti a limity (JUDr. David Hejč, Ph.D.)

Institut opatření obecné povahy, který je reakcí zákonodárce na přítomnost konkrétně-abstraktních správních aktů v české veřejné správě a její aplikační praxi, je stále relativně novou součástí našeho právního řádu a již nyní lze sledovat desítky velice různorodých oblastí – od územního plánování, přes ochranu přírody a krajiny, po regulaci dopravy nebo finančních trhů – kde opatření obecné povahy, jako právní forma činnosti veřejné správy, našla své uplatnění. Neutuchající legislativní tendence o zakotvení formy opatření obecné povahy pro další situace - v poslední době např. opatření obecné povahy, jímž se vydávala mimořádná opatření k ochraně veřejného zdraví - svědčí o tom, že se jedná o neustále „živý materiál“. Práce SVOČ se může věnovat úvahám nad potenciálem využití institutu opatření obecné povahy ve veřejné správě a jeho limitům.

 Komunikace se zahraničním účastníkem ve správním řízení (JUDr. Anna Chamráthová Richterová, Ph.D.)

Úředním jazykem správního řízení je standardně český jazyk, s implicitním předpokladem, že většina účastníků správních řízení budou právě čeští občané. Dnešní globalizovaný svět však tomuto předpokladu zasahuje zřetelnou ránu. Správní orgány se čím dál častěji musí vypořádávat s účastníky, kteří český jazyk neovládají. Správní řád sice obsahuje instituty, umožňující tuto situaci řešit, jsou však tyto instituty vždy adekvátní a dostačující?

Cílem práce by mělo být představit jednak možnosti, jaké má stran komunikace se zahraničním účastníkem správní orgán, jednak práva a možnosti účastníků řízení v této oblasti.

 Je to přece moje příjmení (JUDr. Anna Chamráthová Richterová, Ph.D.)

Zákon o matrikách stanoví poměrně přísná pravidla, jak nakládat s příjmením. Ještě před několika lety bylo pro ženu obtížné nechat si zapsat své příjmení v mužském tvaru a panovala téměř absolutní preference společného příjmení po sňatku, s nemožností od něj později ustoupit. Příjmení osoby je však zásadní součástí osobní identity člověka, chráněné Listinou základních práv a svobod. Je správné, že si nad ním stát osobuje značnou kontrolu? Postupně se od ní sice začíná upouštět, jak změny zákona o matrikách ukazují, jsou však dostačující?

Práce by se měla zaměřit na problematiku právní úpravy změn příjmení a navazující judikatury za účelem zhodnocení, zda právní úprava a praxe v této oblasti adekvátně reflektuje ústavně zaručené právo na soukromí.

 Přezkum zkoušek na vysoké škole (JUDr. Jana Jurníková, Ph.D.)

Práce se zaměří na otázky spojené s prostředky obrany proti hodnocení ukončení předmětu v rámci studia na vysoké škole. Jak se lze bránit proti hodnocení zkoušky, se kterým nesouhlasím? Jak bude vypadat dokazování? Těžištěm práce bude hledání odpovědi na otázku, jakou roli zde sehrává soudní přezkum a která kritéria by měla být v rámci přezkumu vzata v úvahu.

 Jak chránit nehmotné kulturní bohatství? (JUDr. Jana Jurníková, Ph.D.)

Zákon o státní památkové péči dopadá pouze na oblast tzv. hmotného kulturního bohatství, typicky kulturní památky. Jak tedy chráníme např. zvyky a tradice? Je současná situace udržitelná? Jaká změny by se daly navrhnout? Téma poskytuje široký prostor diskusi.

 Deference správních soudů (Mgr. Ondřej Lipka)

Na samém počátku moderního správního soudnictví dostaly tuzemské správní soudy do vínku princip plné jurisdikce a jeho svébytně lokální chápání, podle něhož jsou předmětem přezkumu správními soudy v podstatě libovolné právní a skutkové otázky. Je tomu tak vždy? A mělo by tomu tak být? Zahraniční právní věda pracuje s pojmem deference, který v sobě kombinuje prvek vázanosti a respektu k názoru orgánu, jehož akt je soudem přezkoumáván. Práce pod tímto tématem se bude zabývat aplikací pojmu deference na reálie správního soudnictví. V jakých případech jsou české správní soudy deferenční? Měli bychom nadále trvat na přezkumu neurčitých právních pojmů v plné jurisdikci? Volí někdy soudci deferenční řešení nepřiznaně?

 Volné téma: Analýza judikatury správních soudů ve zvolené oblasti (Mgr. Ondřej Lipka)

Volné téma pro kvalitativní nebo kvantitativní analýzu judikatury správních soudů ve studentem zvolené oblasti.

 Advokát a výkon advokacie. Důstojně? Vždy a všude? (Mgr. Kateřina Tvrdoňová)

Důstojnost advokátního stavu (a její snižování) podle § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, představuje základní princip výkonu advokacie, jehož výklad však v minulosti nebyl a stále není jednoznačný. Práce by se mohla zaměřit na vývoj a obsah pojmu „důstojnost advokátního stavu“, a to i s ohledem na vývoj rozhodovací činnosti kárných orgánů České advokátní komory a judikatury správních soudů. Současně by mohla nabídnout širší úvahu nad významem důstojnosti v době digitalizace, sociálních sítí a proměny profesní komunikace.

 Ochránce práv dětí jako nový účastník soudního řízení správního (Mgr. Kateřina Tvrdoňová)

Nový institut ochránce práv dětí se promítl i do zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Práce by mohla představit tohoto nového účastníka některých soudních řízení správních a analyzovat, jaké postavení může před správními soudy zaujímat a jaký je charakter tohoto postavení. Ačkoli se jeho role může na první pohled jevit obdobná postavení veřejného ochránce práv, nabízí se otázka, zda se v určitých aspektech nemůže lišit. Jelikož se jedná o institut nový, může autor predikovat, jakým způsobem bude do úpravy správního soudnictví začleněn, jak bude přijat a jaké přínosy, ale i negativní dopady mohou nastat. Práce může v neposlední řadě nabídnout i inspirativní komparaci se zahraničními právními úpravami a přispět k úvahám o dalším směřování institutu ochránce práv dětí v českém právním prostředí, zejména ve vztahu ke správnímu soudnictví.

Volné téma z oblasti veřejných zakázek (Mgr. Kateřina Tvrdoňová)

Téma je určeno pro studenty, kteří se chtějí věnovat aktuálním otázkám právní úpravy a praxe veřejných zakázek. Práce může zkoumat vybraný institut nebo problém z oblasti zadávání veřejných zakázek, kontrolní činnosti, dohledu či přezkumu postupů zadavatelů.

Umělá inteligence jako existenční hrozba - problém pro veřejnou správu? (Mgr. Tomáš Svoboda, Ph.D.)

Aktuálně je umělá inteligence ve veřejné správě vnímána jako vítaná příležitost zvýšit efektivnost jejích procesů. Kritické hlasy však varují, že umělá inteligence (zejména ve formě tzv. obecné umělé inteligence – “AGI”) představuje nezanedbatelnou hrozbu pro budoucnost lidstva. Zdá se, že pohled na detail současného stavu využívání umělé inteligence (dosud) s těmito otázkami spojen není. Cílem práce je zejména zhodnotit, kde by se mělo využívání umělé inteligence ve veřejné správě “zastavit” (co již umělé inteligenci nesvěřit), resp. kdy by již měla převážit tzv. předběžná opatrnost ve vztahu k hrozícím rizikům.

Automatizované správní rozhodování - aktuální stav (Mgr. Tomáš Svoboda, Ph.D.)

Je zřejmé, že dříve či později dojde v České republice k výslovné regulaci automatizace správního rozhodování. Již za současného stavu ovšem některé agendy vykazují určité stupně automatizace. Cílem tématu je tyto situace identifikovat a zhodnotit, do jaké míry jsou tyto situace v souladu s aktuálními požadavky vnitrostátního či unijního práva.

Tisková zpráva jako “forma” správní činnosti (Mgr. Tomáš Svoboda, Ph.D.)

Správní orgány nejen realizují zákonem předpokládanou působnost, ale také různými způsoby komunikují s adresáty veřejné správy, se společností. Za tímto účelem také vydávají různé tiskové zprávy. Jde však o projev činnosti veřejné správy reflektovaný teorií či právním řádem? Jaké právní požadavky se na tiskové zprávy veřejné správy mají vztahovat?

Komunikace se správními orgány prostřednictvím sociálních sítí (Mgr. Tomáš Svoboda, Ph.D.)

Ustanovení správního řádu upravující podání a doručování, předpokládají odlišné možnosti elektronické komunikace než tradiční datové schránky. V případě formy, kterou lze vůči správnímu orgánu učinit podání, se zde hovoří o „jiných technických prostředcích“ či o „veřejné datové síti bez použití podpisu“ (§ 37 odst. 4 SŘ). Případně může správní orgán s adresáty veřejné správy komunikovat prostřednictvím „elektronické adresy“ (§ 19 odst. 4 SŘ). Bylo by si pod uvedeným možné představit komunikaci se správními orgány prostřednictvím sociálních sítí? Téma je však možné pojmout také obecněji – významnější správní úřady mají zřízeny účty na sociálních sítích. Co však z této skutečnosti vyplývá v právní rovině pro zde realizovanou komunikace?

Náhrada tzv. zvláštní oběti (Mgr. Tomáš Svoboda, Ph.D.)

Je přijímáno, že stát má odpovídat za škodu způsobenou protiprávním výkonem veřejné moci (nejde-li o škodu způsobenou normativním aktem). V některých případech však stát přebírá odpovědnost také tehdy, pokud výkon veřejné moci právně nedovolený nebyl. Tak tomu bylo typicky v případě tzv. pandemického odškodňování, kdy stát kryl škody způsobené jeho regulací „dobrovolně“, ale také upravil určité skutkové podstaty povinnosti nahradit škodu. Za touto formou odpovědnosti lze spatřovat zejména koncept tzv. náhrady zvláštní oběti, který se vyskytuje např. ve francouzském a německém právu. Práce by měla představovat základní zamyšlení nad podstatou tohoto konceptu a jeho místem v českém právu.

Lze požadovat neexistující informaci? (Mgr. Tomáš Svoboda, Ph.D.)

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, upravuje zákonný základ práva na informace. Lze však jeho prostřednictvím požadovat také informaci, kterou povinný subjekt svým protiprávním postupem nevytvořil či jí objektivně (byť nedovoleně) nedisponuje?

Právní nástroje spolupráce jako řešení problému velkého počtu obcí (Mgr. Tomáš Svoboda, Ph.D.)

Problém velkého počtu malých obcí v České republice (zhruba polovina obcí má méně než 500 obyvatel) je dlouhodobým problémem organizace domácí územní správy. Jedno z možných řešení je zavádění právních institutů v rámci tzv. meziobecní spolupráce. Cílem práce je zhodnotit současný stav a související novelizační snahy vedoucí k zavádění takových právních institutů (zejména společenství obcí).

Náhrada újmy z protiprávních sterilizací pohledem správního práva (Mgr. Tomáš Svoboda, Ph.D.)

Cílem práce je kriticky zhodnotit především hmotněprávní stránku zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů, a to zejména v návaznosti na praktické kontroverze, které jej provázejí.

Mohou příspěvkové organizace obcí vykonávat vrchnostenskou správu? (Mgr. Jan Novotný)

Územní samosprávné celky mohou ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení svého majetku, jakož i veřejně prospěšných činností. V praxi se přitom například může jednat o technické služby nebo školy. Činnosti vykonávané příspěvkovými organizacemi lze často podřadit pod výkon pečovatelské nevrchnostenské veřejné správy. Vykonávají-li příspěvkové organizace nevrchnostenskou správu, lze si rovněž položit otázku, zdali tyto mohou v některých případech vykonávat i vrchnostenskou správu. Cílem práce by mělo být zodpovězení nastíněné otázky, jakož i uvedení případných situací, kdy příspěvkové organizace vrchnostenskou správu vykonávají.

Prokazování totožnosti ve veřejné správě (doc. JUDr. Lukáš Potěšil, Ph.D.)

Práce na toto téma se může zaměřit jak na vcelku obvyklou povinnost prokázání totožnosti při kontaktu se správními orgány (kupř. při doručování, ústním jednání), tak i na problematiku výzev k prokázání totožnosti (kupř. v rámci činnosti Policie ČR).  Že jde o stále aktuální téma, které může vyvolávat různé reakce, svědčí i judikatura správních soudů.  

Odlišné stanovisko podle § 55a s. ř. s. (doc. JUDr. Lukáš Potěšil, Ph.D.)

Práce by se  mohla kupř. věnovat tomu, proč došlo k vložení institutu odlišného stanoviska (tzv. disent) do úpravy správního soudnictví. Nesnižuje jeho přítomnost argumentační sílu odůvodnění? Jaká jsou jeho pozitiva a negativa? Měl by být daný institut rozšířen „plošně“, nebo ne? Jak vlastně vypadají disenty ve správním soudnictví? Lze sestavit nějakou statistiku? Je možné provést srovnání s Nejvyšším soudem a Ústavním soudem? A pokud ano, co z něj vyplývá.

Proměny judikatury správních soudů (doc. JUDr. Lukáš Potěšil, Ph.D.)

Správní soudy od počátku působení v roce 2003 vydaly již desetitisíce rozhodnutí. Ta jsou dostupná na www.nssoud.cz. Kdo je však skutečným adresátem těchto rozhodnutí a proč? Jsou to účastníci řízení? Je to veřejná správa? Je to zákonodárce? Je to Nejvyšší správní soud nebo Ústavní soud? Jak vlastně vypadá soudní rozhodnutí ve správním soudnictví? Není zbytnělá jeho tzv. rekapitulační část? Liší se nějak rozhodnutí správních soudů od rozhodnutí soudů v civilních nebo trestních věcech? Má se rozhodnutí (správního) soudu podobat článku s nadpisy, poznámkami pod čarou, nebo by měl být dán jiný styl? Je lepší stručné rozhodnutí správního soudu, nebo rozhodnutí detailní a podrobné? Došlo od roku 2003 k nějaké proměně podoby judikatury správních soudů? Je to stále autoritativní text, nebo do něj pronikají prvky diskurzu? Jsou nyní rozhodnutí správních soudů podrobnější (tj. delší)? Je v těchto ohledech dán nějaký posun? Na tyto, ale i řadu dalších (provokativních) otázek by práce SVOČ mohla nabízet úvahy a odpovědi.