Bohumil Kučera (1910 - 1979)

1. Základní údaje

• Právník a právní historik, profesor obecných dějin státu a práva,
• pedagogicky působil na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykově univerzitě),
• prorektor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, proděkan a děkan Právnické fakulty UJEP v Brně (1971–1973),
• 1970 profesor obecné právní historie na Právnické fakultě UJEP v Brně,
• v roce 1965 získal státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu za veřejně politickou a pedagogickou činnost a také pamětní medaili k 20. výročí osvobození ČSSR,
• v roce 1971 obdržel čestné uznání ministerstva školství,
• byl členem kolegia věd o státu a právu ČSAV, členem státní komise pro obhajobu vědeckých kandidátských a doktorských prací z obecných dějin státu a práva a členem redakčních rad časopisu Právník, revue Universitas a Právněhistorických studií.

Základní data:

Vzdělání:

• reálné gymnázium v Jindřichově Hradci,
• 1929–1934 Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (1934 titul JUDr.),
• 1961 kandidát věd historických (Komenského univerzita v Bratislavě),
• 1963 docent pro obor dějiny KSČ,
• 1970 profesor obecných dějin státu a práva.

2. Ze života

Bohumil Kučera se narodil dne 10. října 1910 v jihočeském Jindřichově Hradci. Jeho rodné číslo tedy začínalo šestičíslím 101010. Jeho otec byl krejčí, matka krejčovskou dělnicí. Pracovali spolu a vychovávali pět dětí. Bohumil byl nejmladší z těchto dětí. Vystudoval reálné gymnázium v Jindřichově Hradci a v letech 1929 až 1934 absolvoval právo na Karlově universitě v Praze. V roce 1929 pracoval v letních měsících před zápisem na univerzitu jako pomocný dělník pro společnost Siemens. Studium práv zakončil doktorátem v  březnu 1934. Po dvouleté vojenské službě nastoupil jako advokátní koncipient u dr. Salače v Praze. V té době bydlel, stejně jako během studií, na koleji SČS na Hradčanech. V koncipientské praxi pokračoval od roku 1937 v Čáslavi u Dr. Kvačka a od roku 1939 u dr. Beneše v Kutné Hoře. V ilegální KSČ v té době vydával časopis Svědomí a Úder a zakládal časopis Svítání.

K tomuto období se Bohumil Kučera vyjadřuje vlastními slovy takto: „K vědecké práci jsem se dostal z praxe a začal jsem ji dělat pro praxi. Když jsem do¬studoval, nenapadlo mě ani v nejtajnějších myšlenkách, že bych se mohl stát vysokoškolským učitelem nebo vědeckým pracovníkem. Taková životní dráha byla tehdy vyhrazena jen těm, kdo na to měli. A já mezi ně nepatřil. Stát se soukromým docentem bez platu nebylo pro mne možné, neměl bych být z čeho živ. Od počátku studií jsem věděl, že budu advokátem. Již jako student jsem byl komunista a věděl jsem také, jakým budu advokátem. Můj cíl byl jasný: Stát se obhájcem obětí třídní justice, zastupovat odborové or¬ganizace, stranu. A na to jsem se připravoval praxí bídně placeného advokátního koncipienta.“^[1]

Období německé okupace patřilo k tragickým i pro Bohumila Kučeru. Byl zatčen gestapem spolu s celým okresním vedením KSČ a vězněn na různých místech v Česku a v Německu. Lidový soud v Berlíně jej odsoudil pro přípravu velezrady spáchanou činností v ilegální KSČ. Po pobytu ve vězení v Drážďanech a v Hammelnu byl v létě 1944 převezen do koncentračního tábora Escherhausen. Na jaře 1945 byl odeslán na transport, jenž skončil v táboře Dreibergen-Bützow, který byl 3. května 1945 osvobozen Sovětskou armádou. Zdravotní následky vězení nesl Bohumil Kučera po zbytek svého života. Z vězení se vrátil jako 45% invalida s těžkým astmatem a neurózou, v roce 1952 byl pro nemoc propuštěn z armády. Zatčena gestapem a vězněna byla rovněž manželka Bohumila Kučery, Věra Kučerová, rozená Radová. Pro činnost v ilegální KSČ byla až do konce roku 1942 zadržována v německé káznici Waldheim. Povoláním byla knihovnice a od roku 1949 pracovala jako knihovnický inspektor na KNV v Gottwaldově, později v Brně. Od roku 1958 byla ředitelkou Krajské lidové knihovny v Brně. Od roku 1964 přešla na Střední knihovnickou školu v Brně, kde vyučovala knihovnickým předmětům.

Po návratu z Německa a po krátkém léčení pracoval Bohumil Kučera v Čáslavi jako předseda Vyšetřovací komise okresního národního výboru a současně jako prokurátor Lidového soudu v Kutné Hoře. Byl členem místní organizace KSČ v Čáslavi a v létě 1945 byl zvolen předsedou okresního výboru KSČ v Čáslavi. V roce 1946 byl vyslán do národního podniku Svit ve Zlíně (tehdy ještě k firmě Baťa v Gottwaldově) s úkolem přispět k zajištění obnovy výroby. Připravoval materiály pro národní soud k obžalobě proti členům Baťovy rodiny a členům správní rady. Později pracoval v právním oddělení společnosti, kde zpracovával otázky znárodnění. Z důvodu řešení mezinárodních sporů podnikl řadu zahraničních cest. Domluvil se velmi dobře německy, uváděl rovněž částečnou znalost ruského a francouzského jazyka. Po únoru 1948 se stal vedoucím právního oddělení, od května 1948 administrativním a obchodním ředitelem společnosti. Politicky se angažoval v místních organizacích, věnoval se školení: ve večerních školách, na okresní i krajské politické škole KSČ. Přednášel politickou ekonomii, dějiny KSČ, KSSS i dialektický a historický materialismus.

Sám Bohumil Kučera k tomu uvádí: „Život mi pak namíchal karty poněkud jinak. Po pěti letech strávených v nacistických vězeních a koncentrácích jsem se vrátil v r. 1945 do ČSR. Mezitím však „čas trhnul oponou". A já se nestal obhájcem, nýbrž pro¬kurátorem MLS. Ne dlouho. Znárodnění přineslo s sebou tolik pro¬blémů, že jsem se jako komunista stal vedoucím právního oddělení firmy Baťa, n. p., a jako právník jsem zastupoval podnik ve znárodňo¬vacích sporech doma i za hranicemi. A po Únoru jsem se stal obchod¬ním náměstkem tohoto podniku. Mé místo nebylo jen na úseku ekonomickém, nýbrž i v politickém ži¬votě. Zvládnout ideologii marxismu-leninismu bylo tehdy jedním z hlav¬ních úkolů strany. A nás, kteří jsme se marxismem-leninismem zabývali již dříve, bylo strašně málo. Jako propagandista jsem přednášel všechno: dějiny KSČ, dějiny KSSS, politickou ekonomii i marxistickou filosofii.“^[2]

Vysoké pracovní nasazení si převezl i do Jáchymova, kde nastoupil na místo obchodně administrativního ředitele národního podniku Jáchymovské doly. Ten podléhal zvláštnímu režimu utajení a ochrany, jeho veškerá produkce uranu pak putovala do Sovětského svazu. Odsouzence za kriminální delikty, kteří vykonávali nejhorší práci v dole, postupně nahrazovali lidé odsouzení za svou politickou neloajálnost. Po necelých pěti měsících požádal Bohumil Kučera o propuštění. Ve svém životopisu uvádí,^[3] že pracovní zatížení v Jáchymovských dolech, n. p., bylo nesmírné, neboť podnik byl pro překotný růst značně dezorganizován. Jeho nevalné zdraví tu značně trpělo.

Vrátil se do Zlína a vzápětí nastoupil 1. ledna 1950 u akciové společnosti Exiko Gottwaldov jako vedoucí pomocné skupiny exportu. Na starosti měl zahraniční filiálky, styk se zahraničními sesterskými společnostmi, veletrhy a propagandu.

V té době jej postihla tuberkulóza kosti, další následek věznění. Po dvojí léčbě v sanatoriu byl Bohumil Kučera převeden do invalidního důchodu, ovšem ani během nemoci nepřestával ve stranickém školení. V samostudiu se zaměřil na historii. Po překonání zdravotní krize dobrovolně odešel z důchodu a ve funkci ředitele zlínského Krajského muzea začal mimo jiné zpracovávat oblastní dějiny dělnického hnutí. Ještě před koncem roku 1953 nastoupil jako odborný asistent katedry základů marxismu-leninismu na přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. „V r. 1953 jsem přešel na vysokou školu, a to na katedru marxismu UJEP v Brně. Zde jsem se již mohl věnovat skutečné vědecké práci, opět pro potřebu praxe, především výuky. Pokračoval jsem tam, kde jsem začal. Mé první větší publikované práce byly o problémech batismu a masarykismu. Přednášel jsem dějiny KSČ a v tomto oboru jsem obhájil i kandidátskou práci, šel jsem už dále a zabýval se problémy sociáldemokratismu v KSČ a revizionismu a oportunismu vůbec. Málokterý směr se tolik zabýval otázkou státu jako právě revizionismus. A tak zcela přirozeně se zde prosadila moje právnická erudice; od té doby jsem pracoval především na problematice státu vůbec, zvláště pak dělnicko-rolnické vlády, vlády lidové fronty a diktatury proletariátu. Mé práce o Německu mezi dvěma válkami směřovaly k této oblasti. A zde jsem se ustálil i po jmenování docentem. Přešel jsem zcela ústrojně na dějiny státu a práva, a po vzniku právnické fakulty jsem byl jmenován profesorem těchto dějin. Má vědecká práce byla vždy spojena úzce s praxí. Myslím, že tomu ani jinak být nemá a nemůže. Ne věda pro vědu, ale věda pro potřeby společnosti a jejího rozvoje.“

Bohumil Kučera přednášel dějiny KSČ. Disertaci na téma KSČ v boji za překonání sociáldemokratismu v prvních letech po založení (1921 až 1924) obhájil na filosofické fakultě Komenského university v Bratislavě v roce 1961 a získal titul kandidáta věd historických. V roce 1962 se stal prorektorem pro pedagogickou práci, dne 1. dubna 1963 byl jmenován tehdejším ministrem Františkem Kahudou docentem pro obor dějiny KSČ. Přednášel politologii, především otázky státu a práva, a dějiny mezinárodního dělnického hnutí. Absolvoval studijní pobyty v tehdejší NDR, Sovětském svazu a v Polsku (v letech 1963, 1965 a 1966). V roce 1965 mu bylo uděleno státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu za veřejně politickou a pedagogickou činnost a také pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR. „A ještě bych chtěl něco říci. Věda si žádá člověka celého a vyžaduje úsilí a námahu jako každá jiná práce. Každý má svá léta učednická i mistrovská. A jako při každém díle, i zde je třeba pečlivě a s námahou shledávat materiál, z něhož budu dělat, obstarat si vhodné nástroje, osvojovat si pracovní metody a pak tvořit. Věda chce poctivou práci, od drobné nádeničiny až k vysoce kvalifikovaným úkonům. Nestačí ani nadání, ani domnělá či skutečná genialita. Bez poctivé práce, námahy, úsilí, nevyroste žádné vědecké dílo.“

Kromě vědeckopedagogické činnosti na právnické fakultě, za níž byl několikrát hodnocen jako vzorný pracovník a v roce 1971 obdržel čestné uznání ministerstva školství, byl členem kolegia věd o státu a právu ČSAV, členem státní komise pro obhajobu vědeckých kandidátských a doktorských prací z obecných dějin státu a práva a členem redakčních rad časopisu Právník, revue Universitas a Právněhistorických studií.

Po zřízení právnické fakulty v roce 1969 se stal jedním z jejich prvních učitelů, proděkanem, od roku 1970 profesorem obecných dějin státu a práva a v letech 1971–1973 děkanem. V článku k šedesátinám profesora Kučery se dočteme, že „možno bez nadsázky říci, že je především jeho zásluhou, že tato fakulta byla opět zřízena v Brně.“^[4]

Profesorem byl Bohumil Kučera jmenován rozhodnutím prezidenta dne 24. září 1970 s účinností od 1. října 1970. Zajímavostí je, že nebyl prvním profesorem tohoto jména na brněnské právnické fakultě. Již v lednu 1946 byl s účinností ke dni 1. června 1945 jmenován profesorem JUDr. Bohumil Kučera, průkopník mezinárodního práva soukromého.

3. Dílo

Přestože je rozsáhlá vědecká a publikační práce Bohumila Kučery výrazně ideologicky ovlivněna, nelze v ničem oponovat doc. Františku Hejlovi, který hodnotí vědeckou práci Bohumila Kučery ve svém kladném posudku pro jmenování a ustanovení profesorem ze dne 17. března 1965 tak, že Kučerova obsáhlá kandidátská práce je důkazem autorovy historické a filosofické erudice a prokazuje autorovu teoretickou a metodologickou vyzrálost a schopnost samostatné vědecké práce.^[5]

V Opera Universitatis Purkynianae vydal prof. B. Kučera monografii s názvem Dělnická vláda v Sasku v roce 1923 (Brno, 1970). Byl též autorem a spoluautorem řady studií a článků publikovaných v nejrůznějších časopisech a sbornících. Podílel se na tvorbě několika studijních pomůcek. Vyvrcholením jeho práce byla kniha Španělsko lidové fronty - nový typ státu, kterou obhájil jako doktorskou disertaci.

V roce 1975 požádal Bohumil Kučera o uvolnění z funkce vedoucího katedry teorie státu a práva a ústavního práva. Svůj požadavek opřel o stanovisko ministerstva školství, podle něhož neměli pozici vedoucích kateder zastávat pedagogové starší 65 let. Do důchodu se však nechystal, naopak. Na základě výjimky ministra a s doporučením rektora i děkana prodlužoval svůj úvazek na fakultě, jak jen to bylo možné. Těžká nemoc však profesoru Kučerovi rychle zkracovala jeho činorodý život a ukončila jej 1. května 1979.

Žádný ze sourozenců Bohumila Kučery se nevěnoval akademické kariéře. Bratr Josef byl elektrotechnikem, bratr Antonín hospodářským správcem dětské ozdravovny v Kateřině, sestra Růžena dělnicí a sestra Karla telefonistkou.

V roce 1976 se manželům Kučerovým narodila dcera Barbara, která v dospělosti pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici.

4. Publikace

Periodické publikace

• KUČERA, Bohumil. O významu tzv. „Šmeralismu“ v době prvních bojů KSČ. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, 1959.
• KUČERA, Bohumil. Podíl dr. Bohumíra Šmerala na vzniku dělnické vlády v letech 1922–1923. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, 1963.
• KUČERA, Bohumil. Die Lösung der Arbeiterregierung der Vorgängerin der Volksdemokratie und der erste Versuch Iber Verwirklichung in Sachsen im Jahre 1923. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, 1966.
• KUČERA, Bohumil. Komunistická strana Československa a její vliv na tvorbu právního řádu. Právník. 1971, roč. 110, č. 8.
• KUČERA, Bohumil. Občanská práva a zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. In: Sborník prací učitelů právnické fakulty v Brně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1972.
• KUČERA, Bohumil. Československo-sovětská smlouva z 12. 12. 1943 – základ spolupráce a přátelství. Právněhistorické studie. 1973, roč. 17.
• KUČERA, Bohumil. Jiří Dimitrov a jeho přínos k marxistické teorii státu. In: Sborník prací učitelů právnické fakulty v Brně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1973.
• KUČERA, Bohumil. K současným otázkám marxistického pojetí dějin státu a práva. Právník. 1973, roč. 112, č. 5.
• KUČERA, Bohumil. Legalita cesty k Únoru. In: Sborník prací učitelů právnické fakulty v Brně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1974.
• KUČERA, Bohumil. Leninskou cestou. Nová mysl. 1973, č. 2.
• KUČERA, Bohumil. Pokus o přejmenování University J. E. Purkyně na Universitu Masarykovu v r. 1968. Universitas. 1973, č. 3.
• KUČERA, Bohumil. Základní ideologické problémy marxisticko-leninské vědy o státu a právu.
• Právník. 1973, roč. 112, č. 8.
• KUČERA, Bohumil. Československo-sovětská smlouva o vzájemné pomoci. Právník. 1973, roč. 112, č. 4.
• KUČERA, Bohumil. Agrární zákonodárství Lidové fronty ve Španělsku 1936–1939. Právněhistorické studie. 1974, roč. 18.
• KUČERA, Bohumil. Protistátoprávní prohlášení českých poslanců sociálně-demokratických v r. 1897. In: Pocta akademiku Václavu Vaněčkovu. Praha: Univerzita Karlova, 1975.
• KUČERA, Bohumil. Právní charakter Košického vládního programu. In: Sborník prací učitelů
• právnické fakulty v Brně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1975.
• KUČERA, Bohumil. Košický vládní program a znárodnění. Právněhistorické studie. 1975, roč. 19.
• KUČERA, Bohumil. Prozatímní národní shromáždění. Právník. 1975, roč. 114, č. 7.
• KUČERA, Bohumil. Usnesení synodů kněží táborských z let 1422–1424. In: Sborník prací učitelů právnické fakulty v Brně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1976.
• KUČERA, Bohumil. Brněnský fašistický puč v roce 1933 před státním soudem. Právněhistorické studie. 1978, roč. 21.

Neperiodické publikace

• KUČERA, Bohumil. Španělsko lidové fronty: nový typ státu. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1976, 251 s.
• KUČERA, Bohumil. Obecné dějiny státu a práva: kapitalismus. Brno: Rektorát Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1974, 207 s.
• KUČERA, Bohumil. Dělnická vláda v Sasku v roce 1923: myšlenka dělnickorolnické vlády v německých revolučních událostech a její ohlas v ČSR. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1970, 168 s.
• KUČERA, Bohumil a kol. Dějiny státu a práva kapitalistických států Evropy. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1974.
• KUČERA, Bohumil a kol. Ústavní právo buržoazních států. Brno: Univerzita J. E.Purkyně, 1974, 137 s.

5. Použitá literatura

• Archiv MU v Brně
• J. C. Šedesátiny prof. dr. B. Kučery., CSc. Universitas: Revue University J. E. Purkyně v Brně. 1970, roč. 3, č. 5.
• HEJL, F. Zhodnocení vědeckých prací doc. dr. B. Kučery, CSc., prorektora UJEP a vedoucího oddělení katedry základů marx-leninismu na přírodovědecké fakultě, Brno, 17. 3. 1965.
• KUČERA, Bohumil. Jak jsem začínal aneb každý začátek je těžký. Universitas: Revue University J. E. Purkyně v Brně. 1972, roč. 5, č. 3.
• SCHELLE, Karel; VLČEK, Eduard. Život a dílo prof. JUDr. Bohumila Kučery, DrSc. Brno: Masarykova univerzita, 1994.

Poznámky pod čarou