Michal Arturovič Zimmermann (1887 – 1935)

1. Základní údaje

• Významný právník, profesor mezinárodního práva,
• působil na Ruské právnické fakultě v Praze a Svobodné škole politických nauk v Praze,
• od akademického roku 1929/1930 působil na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

Základní data:

Vzdělání:

• Nikolajevské carskoselské gymnázium,
• Právnická fakulta Petrohradské státní univerzity,
• 1923 docent a od roku 1926 profesor mezinárodního práva.

2. Ze života

Michal Arturovič Zimmermann se narodil v rodině emigrantů ze sovětského Ruska holandského původu dne 21. listopadu roku 1887 v Kutaisi v Zakavkazsku (dnešní Gruzii). Jeho jméno je někde uváděno v podobě Cimmermann (či Cimmerman) a křestní jméno jako Michael (či Michail). Rovněž jeho jméno po otci se uvádí jako Antonovič, v osobním spise v archivu Masarykovy univerzity, jakož i ve zdrojích z období jeho smrti, je však uváděno Arturovič.

Svá studia začal na Nikolajevském carskoselském gymnáziu^[1], po jehož absolvovaní se zapsal na Právnickou fakultu Petrohradské státní univerzity. Na této univerzitě mezi jeho učitele patřil i Michael von Taube. Už v době svých studií v roce 1912 vydal svoji první významnou publikaci nazvanou Bospor a Dardanely. Tato publikace prokázala hodnotu Michala A. Zimmermanna jako vědce i právníka, který v ní rozebírá v té době mimořádně aktuální otázky balkánské války. „Právnický rozbor žhavé politické otázky děje se na širokém základě historických fakt, pojednání je doprovázeno mapami.“^[2] Dílo bylo opět vydáno v roce 1915. Po absolvování právnické fakulty odchází na čas do Paříže, kde získává nové poznatky v oblasti mezinárodního práva v rámci dvouletého studijního pobytu u Renaulta de Lapradelleho a  Berthélémyho. Poté, co se po pobytu, který ho nepochybně značně ovlivnil, opět vrací na Petrohradskou státní univerzitu, jeho úsilí směřuje k přípravě na habilitaci v oblasti mezinárodního práva. K té však v tomto období nedošlo, jelikož jeho vědecká činnost a všechny ambice s tím související byly na čas pohlceny válkou a revolucí.

Po vypuknutí první světové války byl M. A. Zimmermann mobilizován a války se zúčastnil jako jezdecký důstojník. Během války byl raněn, později zajat ve věznicích Ingolstadt a Königstein, poznamenán krutými tresty. Jeho zdraví neprospěly ani snahy o útěk ze zajetí a bloudění po Německu.^[3] Ruská občanská válka ho přivedla do vyhnanství, ale i během něho se projevil jako diplomat a v roce 1919 vyjednával demarkační linii a podmínky eventuální spolupráce mezi oddíly gen. Děnikina a haličské armády Ukrajinské republiky. Dále v roce 1920 vyjednával o dočasném internování části ruského protisovětského vojska v Polsku a jeho dopravě na Krym přes Rumunsko. V roce 1921 byl ruským spojovacím důstojníkem v Cařihradě, který byl přidělen východnímu velitelství Spojencům.^[4]

K vědecké činnosti se mohl konečně vrátit až po příchodu do Československa v roce 1923, a to jako jeden z mnohých emigrantů ze sovětského Ruska, kteří tu našli útočiště. V té době se v Praze konstituovala Ruská právnická fakulta, na níž se Zimmermann vrátil ke svému oblíbenému oboru. V témže roce se stal docentem mezinárodního práva a v listopadu roku 1926 byl jmenován profesorem.^[5] Od roku 1928 až do roku 1929 současně působil na Svobodné škole politických nauk v Praze, kde začal vyučovat populární kurz dějin mezinárodní politiky.^[6] Jeho činnost se však neomezovala jen na přednášení, ale pracoval rovněž v Archivu ministerstva zahraničí.

3. Dílo

Není možné opomenout významnou publikační činnost tohoto vědce a právníka, která byla značně rozsáhlá. Zimmermann vydal několik významných děl v ruštině, jako např. Očerki novogo meždunarodnogo prava, Mirnye dogovory, Liga nacii, Postojannaja palata Meždunarodnogo suda (1924), Materialnoje meždunarodnoje pravo (1925), Vmešajstvo i priznanije v meždunarodnom prave (1926), Sojedinnye štaty severnoj Ameriki v istorii čelovečenstva 1776–1926 (1926), Problema zaroždenija meždunarodnogo prava (1926). Kromě těchto děl spolupracoval jako autor na Masarykově slovníku naučném. Rovněž svými odbornými poznatky obohacoval různé časopisy. Jedním z takových časopisů byla Zahraniční politika, do níž byl častým přispěvatelem. „Uverejnil v nej veľké množstvo článkov a pojednaní, často veľmi obšírnych, vyznačujúcich sa dôkladnou dokumentáciou a dôsledným analytickým prístupom k problematike.“^[7] Hlavně díky svým příspěvkům do tohoto časopisu se M. A. Zimmermann stal známým také veřejnosti. Příspěvky, které v tomto časopise publikoval, svědčí o tom, jaký přehled M. A. Zimmermann měl a jak velký odborník to byl. Byly to především články, jako jsou např. Uznání vlády v mezinárodním právu a Historický a právní význam problému bezpečnosti (1925), Spojené státy severoamerické v historii mezinárodního práva, Rusko a Cařihrad v době světové války, Záruka bezpečnosti v Ženevském protokolu (1926), Rýnský pakt (1927), Ruská diplomacie a světová válka, San Stefano a Berlínský kongres, Americký projekt paktu proti válce, Problém mezinárodní bezpečnosti a Společnost národů (1928), Před desíti lety, Svatá stolice a mezinárodní právo (1929), Londýnská námořní konvence, Panevropa či evropská konfederace? (1930), Budoucnost Společnosti národů, Francouzská koloniální expanze (1931), Úkoly konference pro omezení zbrojení (1932 a 1933), Intervence v mezinárodním právu (1933), Edvard Beneš a nové mezinárodní právo, Smlouvy o neútočení a smlouvy o vzájemné pomoci (1934) a Válka v učení Masarykově a mezinárodní právo (1935). Kromě revue Zahraniční politika přispíval rovněž do časopisu Svobodná škola politických nauk či Nová Evropa, v nichž často publikoval velmi významné články a postřehy.

V zimním semestru akademického roku 1929/1930 začal M. A. Zimmermann působit na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Michal A. Zimmermann žádal ministerstvo o vydání československého občanství, jeho žádost však nebyla až do jeho smrti vyřízena. Vzhledem k tomu, že se nikdy nestal československým občanem, nemohl se stát ani řádným profesorem na brněnské fakultě. Z tohoto důvodu byl dne 29. listopadu 1929 jmenován smluvním profesorem a kromě skutečnosti, že nebyl řádným členem profesorského sboru, podléhal všem předpisům platným pro vysokoškolského učitele v Československu. Po pěti letech působení v Brně mělo dojít dne 1. února 1935 k ukončení smluvního poměru, proto brněnská právnická fakulta žádala dne 2. ledna 1934 o obnovení smlouvy. V odůvodnění se mimo jiné uvádí, že „...prof. M. A. Zimmermann je vedecky vynikajúcim spôsobom činným a veľmi platným a nepostrádateľným členom profesorského zboru ...“^[8] Z toho lze dovodit, že ačkoliv nebyl řádným členem sboru, de facto byl díky své činnosti, usilovnosti a zodpovědnosti za něho považován. Dále se v žádosti vyzdvihuje, že jeho publikační, ale i akademická činnost prokazuje, že ke své práci přistupuje nejen z teoretického hlediska, ale analyzuje i praktické otázky.^[9] Ministerstvo školství žádosti vyhovělo a dne 2. března 1935 prodloužilo smlouvu M. A. Zimmermanna na dalších pět roků. M. A. Zimmermann jich ale bohužel nemohl využít, jelikož velmi záhy zemřel, a to ve svých 48 letech dne 28. května 1935 v Brně.

Jeho příchod a působení na právnické fakultě byl nesmírným přínosem jak pro fakultu, tak i pro obor mezinárodního práva. Na brněnské fakultě totiž do té doby nebyl mezinárodnímu právu přiznáván takový význam, neboť tento obor byl vyučován pedagogy jiných oborů. Univerzita tak konečně získala odborníka, „který již od let tímto oborem vědním se zabýval a dlouhou řadou spisů i pojednání ukázal, že jest s to jej zapracovávati na takové úrovni, na jaké se mu vyučuje na universitách, kde pěstování mezinárodního práva má dlouhou tradici.“^[10] Po příchodu na fakultu začal M. A. Zimmermann přednášet jak mezinárodní právo soukromé, tak i mezinárodní právo veřejné. „Postuloval primát univerzálního práva a obecného právního řádu nad národními a individuálními výklady práva a primát mezinárodního práva, zakotveného v obecném právním řádu, nad státním právem,“^[11] jehož odraz je možné najít i v současné právní nauce. Zimmermannovým cílem však bolo ukázat studentům i praktické otázky a problémy v rámci oboru mezinárodního práva, a proto se nekoncentroval jen na přednášky, ale vedl i seminární výuku a praktická cvičení. Předmět, který vyučoval M. A. Zimmermann, se nazýval Základy mezinárodního práva soukromého, přičemž v letním semestru se věnoval obligačním otázkám, veřejnému a rodinnému právu. Po jeho smrti se ve výuce předmětu již nepokračovalo. Na brněnské právnické fakultě se tak vyučovalo mezinárodní právo soukromé pouze od akademického roku 1930/1931 do roku 1934/1935.^[12]

Význam a odbornost M. A. Zimmermanna odráží i to, že byl pozván přednášet i na Akademii práva mezinárodního do Haagu. Tam se jeho přednáškový kurz týkal tématu Krise mezinárodní organisace na sklonku středověku.^[13] Mimo jiné se tam zabýval záměry a postoji Jiřího z Poděbrad.

V únoru roku 1934 byl M. A. Zimmermann vyzván British Royal Institute of International Affairs, aby se vyjádřil k otázce sankcí v mezinárodním právu. Vzhledem k tomu, že se této ankety účastnili jen skutečně vynikající právníci světové úrovně, je zřejmé, že M. A. Zimmermann byl i v zahraničí považován za odborníka ve svém oboru. Vzhledem ke svému brzkému úmrtí se již osobně nemohl účastnit kongresu v Londýně, který se konal několik dní před jeho skonem. Jak však vyplývá z jeho odpovědi na tuto otázku, plánoval prosazovat nezbytnost sankcí v mezinárodním styku. Tímto svým názorem stál v opozici k mnohým právníkům, kteří se za každou cenu snažili prosazovat neutrální postoje.^[14] Zimmermann se o těchto názorech vyjádřil následovně: „Sú to ľudia, ktorí chcú zostať za každú cenu neutrálnymi a myslia si, že to naozaj bude možné. Táto sebecká psychológia a tieto mylné názory len brzdia pozitívne - právne uskutočnenie nových zdravých medzinárodne právnych názorov.“ ^[15]

Po nástupu na právnickou fakultu přispíval rovněž do Vědecké ročenky právnické fakulty Masarykovy university, a to např. publikací příspěvků Dva pakty. Pakt Společnosti národů a Pakt Kelloggův (1930), Mezinárodní právo starověkého Orientu (1931) a Prostorové meze mezinárodního práva (1933). Kromě svých děl se podílel také na tvorbě slovníků. Jednalo se např. o Slovník verejného práva (hesla Plebiscit, Smlouvy mírové a ve spoluautorství heslo Spory mezinárodní) či o Slovník národohospodářský, sociální a politický.^[16] Tu však publikační činnost Michala A. Zimmermanna během působení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity ani zdaleka nekončí a nesmírný význam měly právě knihy, jejichž cílem bylo vytvoření ucelené publikace z oblasti mezinárodního práva veřejného, ale i soukromého. Jako první byla v roce 1933 vydána učebnice Mezinárodní právo soukromé. Autor sám v předmluvě ke knize hovoří o tom, jak si je vědom toho, že „kniha je len prvý a nedokonalý pokus o takúto prácu v českej literatúre,“^[17] avšak pro československou společnost byla značně významná právě vzhledem k tomu, že šlo o posluchači žádanou první publikaci dané problematiky. Autor se v ní zabývá základními otázkami mezinárodního práva soukromého, jako jsou pojmy mezinárodní právo soukromé, historický přehled vývoje. Věnuje se rovněž základním pojmům, jako je kvalifikace, navazování, ordre public, špatný odkaz a další odkaz, rozebírá i prameny mezinárodního práva soukromého. Dále se věnuje obecným problémům, např. postavení subjektů v mezinárodním právu soukromém, ale neopomíná ani zvláštní část, v níž věnuje pozornost věcným právům, obligačním, ale i rodinným otázkám, jakož i právu dědickému. Publikace široce uchopila mezinárodní právo soukromé a svou strukturou umožnila čtenářům lépe pochopit tento obor. „Vo výkladoch o medzinárodnom práve súkromnom sa pokúsil prekonať kontrapozíciu štátne pozitívnej a internacionalistickej koncepcie pomocou princípu hierarchickej podriadenosti noriem a vzájomného zapadania celkov a jeho časti do nej.“^[18]

Tvorbu učebnice pro mezinárodní právo veřejné přerušila jeho smrt. Podařilo se mu tedy vydat pouze první svazek, který obsahoval všeobecné výklady, jako jsou teoretické základy mezinárodního práva, jeho prameny, prostorové a časové meze mezinárodního práva, ale i historický vývoj mezinárodního práva a doktríny. Jak jeho současníci uvedli: „Nebylo mu dopřáno dokončiti učebnici mezinárodního práva, jejíž I. díl vyšel krátce před jeho skonem a v němž se zračí celá jeho vědecká osobnost.“^[19] Pokud jde o východiska jeho práce, tak „vo vzťahu medzinárodného a vnútroštátneho práva vychádzal z primátu medzinárodného práva (štáty sa stávali subjektmi medzinárodného práva aktom uznania), pričom sa avšak medzinárodné právo realizuje a konkretizuje len činnosťou štátov a ich orgánov.“^[20] Další poznatky, které měly být obsahem zbývajících svazků z oblasti mezinárodního práva veřejného, nebyly bohužel dokončeny.

Vyjma již vzpomínaných děl a učebních pomůcek měl M. A. Zimmermann další významnou publikaci, a to Společnost národů, idea míru, právní organisace lidstva v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, kterou vydal v roce 1931. Předmluvu k této knize napsal tehdejší ministr zahraničních věcí Edvard Beneš. M. A. Zimmermann se v této publikaci pokusil zpopularizovat ideu Společnosti národů.

Po sepsání přínosů M. A. Zimmermanna je nepochybné, o jak významnou osobnost se jednalo a co vše pro československou právní vědu znamenal. Za odbornost tohoto akademika a vědce vypovídají především jeho díla, kterých bohužel kvůli jeho brzkému odchodu nebylo více. O velké ztrátě hovoří i jeho kolegové a vrstevníci. M. A. Zimmermann byl totiž i svědomitý akademik, který se snažil svým posluchačům odevzdat co nejvíce poznatků a zkušeností a na své přednášky či cvičení se patřičně připravoval. Jeho nepopiratelný přínos spočívá i v tom, že poznatky, které předával, byly vždy z jeho strany zpestřené praktickými zjištěními. Bohumil Kučera uvádí, že „Zimmermann sa snažil riešiť medzinárodné problémy vedeckou metódou a nájsť k nim svoj filozofický postoj. S veľkou pozornosťou si všímal nové medzinárodné prúdy a problémy, ktorými sa zaoberal, spracovával s dôkladnosťou, dokladajúc svoje výklady podrobnou dokumentáciou.“^[21] Jak dále uvádí Bystrov, „jeho publikácie nie sú len učebnice pre vysokoškolákov, ale tento praktický výber tém bol vždy spojený s hlbokým filozofickým a morálnym základom a každá jeho práca končila kapitolou, alebo aspoň stránkou de lege ferenda.“ Ve svém mezinárodním právu veřejném M. A. Zimmermann zdůrazňuje, že „sústavné, alebo vedecké spracovanie neznamená len reprodukciu, alebo konštatovanie právnych predpisov, ale vytvorenie ich obsahovej a logickej jednotnosti ... Nie je možné zabúdať, že právny syllogizmus spočíva vždy na ideologickom predpoklade.“^[22] Z celé publikační činnosti M. A. Zimmermanna je zjevná jeho zanícenost pro problematiku, znalost odborných zdrojů a preciznost při zpracování děl.

M. A. Zimmermann pobýval v tehdejším Československu jen velmi krátkou dobu šesti let. I přesto dokázal pro československou právní vědu udělat velmi mnoho. Byl to významný internacionalista, uznávaný i v zahraničí. Zanechal za sebou mnoho publikací, které dokládají jeho odbornost a zaujetí pro obor.

4. Publikace

Periodické publikace

• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Rýnský pakt. Zahraniční politika. 1927, roč. 6, s. 458 a násl.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Ruská diplomacie a světová válka. Zahraniční politika. 1928, roč. 6, s. 21 a násl.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Dva pakty. Pakt Společnosti národů a Pakt Kelloggův. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1930, roč. 9, s. 282 a násl.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Mezinárodní právo starověkého Orientu. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1931, roč. 10, s. 176 a násl.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Prostorové meze mezinárodního práva. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1933, roč. 12, s. 125 a násl.

Neperiodické publikace

• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Očerki novogo meždunarodnogo prava. Praga: Plamja, 1924.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Mirnyje dogovory. Praga: Plmja, 1924.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Liga nacij. Praga: Plamja, 1924.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Postojannaja Palata Meždunarodnogo suda. Praga: Plamja, 1924.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Materialnoje meždunarodnoje pravo. Praga: Plamja, 1925.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Vmešajstvo i priznanije v meždunarodnom prave. Praga: Plamja, 1926.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Sojedinnyje štaty severnoj Ameriki v Istrii čelovečenstva 1776–1926. Praga: Plamja, 1926.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Historický vývoj mezinárodního práva v XIX. a XX. století. Praha: vlastním nákladem, 1929.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Společnost národů, idea míru a právní organizace lidstva v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Praha: Orbis, 1931, 387 s.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Japonsko-čínský konflikt a mezinárodní právo. Praha: vlastním nákladem, 1933.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Mezinárodní právo soukromé. Brno: Čs. A. S. Právník, 1933, 445 s.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Smlouvy o neútočení a smlouvy o vzájemné pomoci. Praha: vlastním nákladem, 1934.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. La Crise de l´organisation international a la fin du moyen age. Paris: Recueil Sirey, 1934.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Mezinárodní právo I. Praha: nákladem Státní tiskárny, 1935.

5. Použitá literatura

• A1 RMU osobní spis, 251/4701, Michal Zimmermann.
• BYSTROV, N. Memoriam Profesor M. A. Zimmermann. Svobodný Zednář. 1935, roč. 9, s. 138–139.
• GONĚC, Vladimír. Michail Zimmermann a československá právní věda. Slovanský přehled. 1993, roč. 79, č. 1, s. 119–120.
• KALLAB Jaroslav. Profesor M. A. Zimmermann. Vědecká ročenka právnické fakulty Masarykovy university v Brně. 1934–1935, roč. 13, s. 600–601.
• KALLAB, Jaroslav. Profesor M. A. Zimmermann zemřel. Lidové noviny, 29. 5. 1935, s. 4.
• KUČERA, Bohumil. Za prof. Michalem Arturovičem Zimmermannem. Právník. 1935, roč. 74, s. 438.
• NOVOTNÁ, Monika; BAYEROVÁ, Monika. Život a dílo prof. JUDr. Michala Arturoviče Zimmermanna. Brno: Masarykova univerzita, 1993, 4 s.
• OLŠAR, Erich. M. A. Zimmermann. Naše věda. 1936, roč. 17, č. 1, s. 23–24.
• SEDLÁČEK. Jaromír. Prof. M. A. Zimmermann. In Ročenka Masarykovy university v Brně. 1935–1987, č. 16, s. 59–60.
• VACEK, Josef. Cimmerman Michail Arturovič. In BRABENCOVÁ, J. a kol. (eds.). Biografický slovník českých zemí. Sešit IX, C. Praha: Libri, 2008, s. 420.
• VOJÁČEK, Ladislav. Michail Arturovič Zimmermann. In SKŘEJPKOVÁ, Petra (ed.). Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009, 694 s.
• VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel. Průkopníci mezinárodního práva soukromého na brněnské Právnické fakultě – Michail A. Zimmermann a Bohumil Kučera. In Historie Mezinárodního práva soukromého. Sborník příspěvků z workshopu konaného dne 11. 12. 2008 na PrF MU. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 184–193. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/historie2008/historie.pdf.
• ZIMMERMANN, Michal Arturovič. Mezinárodní právo soukromé. Brno: Čs. A. S. Právník, 1933, 445 s.

Poznámky pod čarou